Srpen 2017

Tsunade (Naruto) - kresba

31. srpna 2017 v 14:16 | Ginger White |  Mé výtvory
A že tu dlouho nebyl žádný charakter z Naruta, rozšířila jsem svou sbírku o Lady Tsunade. Kvalita fotky sice na ho..., protože u sebe nemám skener, ale snad se někomu zalíbí. ;)


Mlčení jazykem moudrosti

29. srpna 2017 v 15:16 | Ginger White |  Téma týdne
Mlčení je nejhezčím zvukem. A ne snad? Někdy tomu tak opravdu je. Někdy člověk prostě nechce slyšet nic. Poslouchat ticho je kolikrát mnohem věčím lékem, než slyšet něčí hlas. A lepší je sem tam mlčet, než dávat lidem rady, kterým sami nevěříme. Prázdné fráze. Lepší je mlčet, než vypouštět bezvýznamná slova. Někdy je lepší jen sedět a být přítomen, než se snažit utěšit. Někdy řekneme mlčením více.

Dalajláma řekl, že mlčení je někdy tou nejlepší odpovědí. Puškin zase pronesl výrok, že existují city, které nelze vyjádřit ničím jiným, než mlčením.

Mlčení je tak opomíjené. Nebereme ho jako nic, ale přitom znamená tolik. Řeč a slova zase bereme tak vážně, přitom nemusí znamenat vůbec nic.

Martin Luther King prohlásil, že si na konci nebudeme pamatovat slova našich nepřátel, ale budeme si pamatovat mlčení našich přátel. A Gándhí zase řekl, že je mlčení někdy výmluvnější, než mluvení. Marcus Aurelius litoval slov, která pronesl, ale nikdy nelitoval svého mlčení. A Ezra Pound zase věděl, že čím je člověk starší, tím více si cení umění konstruktivního mlčení.

Umění mlčení vypovídá o zralosti osobnosti. Pokud chceme někoho skutečně poznat, podaří se nám to lépe než z jeho slov, z okamžiku, kdy mlčel. Člověk, který pozná, kdy na vás má mluvit a kdy má přestat, je váš opravdový přítel. A jak řekl Ivan Fontana, hlupák si vezme slovo, kdykoliv se najde vhodná chvíle k mlčení. Stejně tak Pythagoras věděl, že blázna poznáš podle řeči, moudrého podle mlčení.

Naučit se mlčet v tu správnou chvíli je velmi těžké. Je to ale pravda. Mlčení v sobě nese mnohem větší význam, než slova. Mlčení existovalo vždy. Mlčení je opravdový uměním konverzace. Pokud někdo nepochopí vaše mlčení nebo ho snad nerespektuje, či ho jinak narušuje, nezaslouží si vaše myšlenky.

Předtím, než promluvíte, zkuste se zamyslet, zda by nebylo výstižnější mlčet. Někdy je těžší mlčet, než něco říct. Odhodlejte se. Nebojte se neříkat nic. Mlčení je jako nahota duše nepříkrášlená slovy (Dominique Fernandez). Slova ostatních i svá dokážeme ocenit, až když nastane mlčení. Mlčte. Zkuste to. Nemáte nic lepšího, než mlčení? Radši mlčte.. mlčte.

"Lidská řeč je strom, jehož kořeny sají své živné látky z půdy mlčení." - Otto František Babler

Vaše "mlčící" Ginger White


Steam Powered Giraffe ♥

17. srpna 2017 v 21:58 | Ginger White |  Srdeční záležitosti
Dlouho jsem nepřidala žádnou srdcovku, a tak bych se s vámi ráda podělila o úžasné uskupení ze San Diega. Říkají si Steam Powered Giraffe a nevím, jestli se vám budou líbit, ale mě naprosto uchvátili. V kapele už se pár lidí vystřídalo, nicméně zakládající členové - bráchové dvojčata - jsou největším tahákem skupiny. Jsou to studovaní mimové, takže nejen, že jejich hudba je pro mě skvělá, stejně tak i jejich klipy a živá vystoupení jsou perfektně udělaná. :)

Zajímavé je i to, že jeden z bratrů prodělává hormonální přeměnu z muže na ženu a pokud se kouknete na vývoj skupiny, uvidíte to, jak se jeho charakter (The Rabbit) mění spolu s tím, jak se on sám mění ve skutečném životě. Natočil(a) i nějaká videa týkající se téhle problematiky, takže pokud by vás to zajímalo, najdete je na youtube - Isabella Bunny Bennet transform.
Tak snad se někomu také tak zalíbí. ;)

Má oblíbená píseň:

Tady můžete Rabbita vidět v jeho ženské podobě:


A tady je cover písně od Rihanny:


zdroj: youtube.com

Zvrat - obraz

11. srpna 2017 v 16:56 | Ginger White |  Mé výtvory
Abych vás pořád nezatěžovala jen svými marnými uměleckými pokusy, dám sem obdobný pokus (avšak v mnohem lepší kvalitě) mého kamaráda. Budeme rádi za vaše názory a připomínky. Tak snad se někomu zalíbí. ;)


Vidíme ve všem to špatné

4. srpna 2017 v 9:33 | Ginger White |  Mé myšlenky
A není to tak? Čím jsem starší a čím více lidí poznávám, tím více mi přijde, že vytváříme věci jen proto, aby jsme je pak mohli pomluvit a zničit. Kdy jste naposledy vedli rozhovor s někým, kdo by si alespoň v jedné větě na něco nepostěžoval? Nemyslete si, že chci společnost nějak odsuzovat, vždyť já to koneckonců dělám taky.

Ve městě stojí starý dům a všichni si stěžují na to, že je to barabizna, ať se strhne. Dům se tedy strhne a na jeho místě se postaví nový. Lidé však radost nemají. Nelíbí se jim. Nehodí se sem. Má hnusnou střechu a ještě se do něj nastěhovala nějaká divná rodina. Tak jak se zavděčit? Copak si nikdo nevšiml těch hezkých věcí? Toho, že starý dům s sebou nesl vzpomínky na spoustu generací? Že staré vybledlé zdi obepínal tmavě zelený břečťan, který se každý podzim zabarvil do žhavé rudé a dodával místu temný, přesto osobitý výraz? Cožpak si nikdo nevšiml, že díky tomu novému, si našla další rodina svůj domov?

Takhle bych mohla pokračovat všemi možnými příklady. Nelíbí se nám náš život, nelíbí se nám život ostatních, nesnášíme celou společnost. Nesnášíme politiky, aktivisty, umělce i naše sousedy. Odsuzujeme vše, co neznáme, čemu pořádně nerozumíme. A co je horší? Ani se nesnažíme porozumět. Děláme to pořád. Možná, že už nevědomky. Ale běda, jestli někdo nesnáší nás. To je pak obrovský problém.

Upřímně? Někdy závidím našim babičkám, v jaké vyrůstali době. A teď nemluvím o politické situaci. Mluvím o obyčejných prostých lidech, kteří dokázali najít krásu ve všedních věcech, a kteří dobře věděli, co znamená pojem láska. Možná, že se najde ještě pár ztracených duší, které mají podobné myšlení. Většina je však nakonec nejspíš stáhne na svou stranu. Co já vím? Možná přijde jednou doba, kdy se vrátíme k základním lidským hodnotám. Když se ale rozhlížím kolem sebe, mám strach, že se toho nedožiji. A dřímá ve mně malinký střípek naděje, že všechno tohle je jen můj názor. Že já jsem ten věčný pesimista, a že svět je vlastně v pořádku.

Vaše Ginger White