Přátelství

18. února 2017 v 11:05 | Ginger White |  Téma týdne
Je velmi těžké v dnešní době najít člověka, kterému můžeme otevřít své srdce. Tak těžké.. Já se o tom přesvědčila již několikrát. A teď nemluvím o lásce milenecké, ale hlavně o lásce přátelské, která je pro mne mnohem zásadnější a důležitější.

Nejsem člověk, který by se lidem svěřoval a myslím, že je velmi těžké si ke mně najít cestu. Nejspíš působím na lidi až chladně a nepřístupně. Jsem si toho vědoma, ale dělat s tím nic nemůžu. Jsem prostě taková. Právě díky mé nepřístupnosti si k sobě pouštím lidi, kteří za to stojí. Ve skutečnosti jsem se zklamala v lidech, ať to byli přátelé, partneři nebo i rodina, už mnohokrát a pomalu jsem si vytvořila tuto strmou a trnitou cestu ke svému srdci. Je to možná zbabělé a hloupé, ale mně to vyhovuje.

Mám spoustu lidí, se kterými se stýkám. Nejsem hádává a snažím se vycházet se všemi. Naučila jsem se zaměřit se hlavně na ty hezké věci a těm špatným nepřikládat takový význam, protože sama mám hodně špatných vlastností, se kterými se těžko ostatní identifikují a smiřují. Tito lidé však nejsou mými přáteli, spíše známými. Nesvěřuji se jim, nejdu za nimi se svými problémy a necítím se v jejich přítomnosti tak dobře, jako se od skutečných přátel očekává. Skutečného přítele mám jen jednoho.

Jen jediný člověk v posledních letech dokázal tu trnitou cestu zdolat a já jsem za to nesmírně ráda. Nevadí mu mé špatné vlastnosti, protože je stejný podivínský egoista, jako já. Vyslechne mne kdykoliv a pokaždé mne dokáže vytáhnout z depresí. Můžu mu zavolat klidně ve 3 ráno a on se mnou bude do východu slunce probírat mé problémy. Stejně je to i naopak. Máme podobný smysl pro humor, a i když se spolu nesmějeme tak často, jsou ty okamžiky o to cenější. Nejen, že mi neskutečně pomáhá už jen jeho přítomnost, ale je to člověk kterého obdivuji, a ke kterému i trochu vzhlížím. Je nesmírně inteligentní a nadaný. Je výborným malířem a skvěle píše. Dokážeme sedět celou noc a probírat všechno možné. Za 5 let, co ho znám, nám nikdy nedošlo téma a nikdy jsme neměli větší rozepři. A přesto, že nás dělí 40 km, každou volnou chvíli se snažíme trávit společně. Těch chvil není moc, ale vždy, když vím, že se uvidíme, hned se mi žije lépe.

A proto si myslím, že tou nejdůležitější věcí na světě je přátelství a já bych si přála, aby každý našel tu svou spřízněnou duši, tak jako já. Hned se totiž zdá život přijatelnější.

A co vy? Máte i vy někoho, kdo si našel cestu k vašemu srdci?

Vaše "nedostupná" Ginger White
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 18. února 2017 v 11:14 | Reagovat

Sem na tom asi stejně, no mám jen jednoho člověka který mě drží a je to užasna osoba :)
Zbytek mého okolí jsou lidé, co za zády pomlouvají, ničí mi život a podobně :(

2 confusedteen confusedteen | 18. února 2017 v 12:22 | Reagovat

S nedostupností to mám podobně, jelikož vidět, jak se lidé neustále všem otvírají a snaží se tím ostatním něco dokázat mě trochu vyvádí z míry. Člověk by si měl opravdu najít jednoho člověka (nebo pokud má štěstí i víc, co já vím), kterému by se mohl svěřit z čímkoli a věděl by, že to ten člověk přijme a nebude z toho nic vyvozovat ani to dál šířit. Bohužel jsem nikoho takového ještě nenašla, ale kdo si počká, ten se zřejmě dočká... Super článek :-)

3 Eliss Eliss | Web | 18. února 2017 v 13:19 | Reagovat

Mám to podobné jako ty. Taky k sobě těžko někoho pustím, protože lidem prostě nedůvěřuji. A mám už takových patnáct let jednu jedinou kamarádku, které věřím úplně ve všem :-)

4 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 18. února 2017 v 13:28 | Reagovat

já nabízel posílání dopisů :P

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 18. února 2017 v 13:39 | Reagovat

Já bych ve tři ráno nevolala nikomu, a myslím, že to tak mám odjakživa. Vždycky se s nepříjemným snažím nejdřív srovnat sama...a pak teprve se svěřím. A komu...? Asi nejdřív ségře.

6 Joina Joina | Web | 18. února 2017 v 16:53 | Reagovat

Tak to máš naprostou pravdu, takových lidí je opravdu malinká hrstka. Bohužel že ti nejhodnější a nejcitlivější lidé, naletí těm falešným.

7 Kazimír Kraťas Kazimír Kraťas | Web | 18. února 2017 v 18:53 | Reagovat

Jsem zoufalý ošklivý panic se zanedbatelným IQ i délkou údu a s komplexem méněcennosti. Zoufale potřebuji vaši pozornost. Potřebuji vaše komentáře, až už utěšující či lítostivé, nebo nenávistné. Prostě potřebuji mít pocit, že se o mne někdo alespoň jednou v životě zajímá, ať už v dobrém, nebo špatném. Potřebuju to snad ještě naléhavěji než první sex, funkční pistoli, nebo preventivní proplesknutí, abych se konečně probral a přestal ze sebe dělat šulina na těch internetech.
Jedná se sice o reklamu, ale alespoň jsem upřímný, říkám to narovinu a racionálně vysvětluji důvody, proč stojím o větší návštěvnost. Krom toho - za každou jednotlivou návštěvu na mém blogu se o jednu vteřinu zkrátí čas, zbývající do ztráty mého panictví! A to se vyplatí, zvláště jste-li filantropové!

8 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 20. února 2017 v 14:04 | Reagovat

Pro mě je nejlepší kámoš žum - můj přítel. Myslím, že to není samozřejmé, spousta párů to tak nemá a na vypovídání se a třeba i vybrečení (a vyblbnutí) mají každý své kamarády. My máme jeden druhého. :)

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. února 2017 v 19:17 | Reagovat

Já mám spoustu bývalých sousedů.
Skončili jsme v různých stádiích přátelství.
S některými se stýkám, fakt aktivně, jiné občas potkám. S některými si píšu na fb, jiným občas zavolám, pošlu sms...
S některými jsem navázala celoživotní přátelství, ale čas nás prostě rozvál do různých koutů a na záda naložil spoustu jiných starostí.
Máme svoje rodiny a ty jsou prostě přednější, než přátelé.
Já mám svého drahého, otce mé nejmladší a původní zamilovanost sice přerostla v lásku, ale mimo to i v přátelství.
Pevné a úžasné.
A je skvělé, když může člověk s přítelem sdílet úplně všechno...

10 F r a n F r a n | 20. února 2017 v 19:40 | Reagovat

Já osobně jsem vždycky toužila po jedné nejlepší kamarádce. Bylo to pro mě něco, o čem jsem si myslela, že mi to v životě chybí, byla jsem přesvědčená, že by se mi s ní žilo líp... Ale nikdy jsem nepotkala takovou holku, se kterou bych opravdu měla nějaký blízký, pevný vztah. A teď jsem - konečně! - přišla po tolika letech, kdy jsem hledala své spřízněné duše mezi holkami, které se moc bavily o kosmetice a klucích a málo o něčem, co mělo smysl, na to, že je mi líp s kluky a našla jsem teď jednoho, se kterým si sem za půl roku tak blízká, jak jsem se svou kamarádkou nebyla za tři roky. Takové kamarádství je bezpochyby důležité a já jsem ráda, že jsem potkala někoho, jako je on.

11 F r a n F r a n | 20. února 2017 v 19:42 | Reagovat

A ještě - pokud jsem to správně pochopila - mluvíš tu o klukovi, viď? Myslíš, že může přátelství mezi klukem a holkou zůstat u přátelství? Většina lidí si to nemyslí a pořád mi vtlouká do hlavy, že spolu dva kamarádi stejně vždycky začnou nakonec chodit. Já ale nechci, aby se něco takového stalo a aby se to zkazilo... Co myslíš ty?

12 Ginger White Ginger White | Web | 20. února 2017 v 20:30 | Reagovat

[1]: Je důležité mít alespoň toho jednoho člověka, na kterého se můžeš spolehnout. :)

[2]: Souhlasím a děkuji za komentář. Většinou takový člověk přijde, když to nejméně čekáš. Přeji, aby ti to vyšlo. :)

[3]: 15 let? To je krásný, že tak dlouho. :)

[4]: Ty s tím nedáš pokoj.. :D

[5]: Já se také snažím vyrovnat nejdříve se vším sama, ale pokud to už nezvládnu, tak vím, že na něj se můžu spolehnout v jakoukoliv hodinu. :)

[6]: Tak to většinou bývá.. bohužel. Ale v tomhle jsem optimista a věřím, že na každého člověka někde čeká opravdový přítel. :)

[8]: Tak to ti moc přeji a je to krásný a dost vzácný, když to takhle vyjde. :) Šťastná to žena.

[9]: Tak to je krásné. Přeji i nadále takhle krásný vztah a děkuji za komentář. :)

[11]: Jsem ráda, že jsi někoho takového našla a přeji, ať to vydrží. :) Ano, já mluvím sice o něm, ale  nemůžu úplně hodnotit, protože jeho sexuální orientace nedovoluje, aby nám nějaké chození narušilo přátelství. ;) Ráda bych věřila, že může existovat přátelství mezi mužem a ženou heterosexuální orientace, ze svých vlastních zkušeností jsem však zvyklá na to, že po čase se vždy jeden z těch dvou o něco pokusí.. To, že se to ale stalo mně, nic neznamená a pokud se jedná o pravé přátelství, tak si myslím, že to možné je.

13 F r a n F r a n | Web | 21. února 2017 v 9:41 | Reagovat

[12]: Tak to ti závidím! Homosexuálové jsou prý jedni z nejlepších kamarádů. Tak snad se mezi námi dvěma nic nestane... (a nebo zjistím, že taky není hetero, jen TO tají, to by taky bylo fajn)

14 Ginger White Ginger White | Web | 21. února 2017 v 11:05 | Reagovat

[13]: Nemyslím si, že je to tak, že by byli homosexuálové jedni z nejlepších kamarádů. Je to hlavně o lidech jako takových a ne o jejich sexuální orientaci. Přeji ti, aby to vyšlo tak, jak si přeješ. :)

15 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 21. února 2017 v 12:52 | Reagovat

No já myslím, že není potřeba mít spoustu přátel, že stačí jeden, ten pravý. Hlavně že vám je spolu dobře....

16 Ginger White Ginger White | Web | 21. února 2017 v 20:01 | Reagovat

[15]: Souhlasím. Díky za komentář.

17 Elis Elis | Web | 23. února 2017 v 13:43 | Reagovat

Je důležité mít pro život blízkého člověka, kterého můžeme nazvat přítelem, ale málo kdy se povede, aby to bylo na celý život...

18 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 24. února 2017 v 8:28 | Reagovat

nedám a nedám pokoj :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama