Dotyk Ďábla - III.kapitola

18. prosince 2016 v 11:28 | Ginger White |  Mé výtvory
A další pokračování jednoho z mých prvních příběhů. Snad se bude líbit a předem se omlouvám za jakékoliv pravopisné chyby. Je to už dlouho a já jsem moc líná na to, abych to opravila. :)


To ráno bylo ošklivě. Ospale jsem vyhlédl z okna, ale přes hustou mlhu jsem sotva viděl na vlastní zahradu. Večer předtím jsem si našel Kristininu adresu a byl jsem odhodlaný jet tam a najít přítele její matky. Ani nevím, proč jsem byl tak zaujatý. V poslední době jsem se plácal od ničeho k ničemu, ale touha zjistit, co se skutečně stalo, byla spalující. Oblékl jsem se, nasedl do auta a vyrazil. Silnice byla prázdná. Všichni už byli v práci a ti ostatní radši ani nevycházeli. Nedávno jsem byl na přednášce o tom, jak dokáže počasí ovlivnit jednání člověka. Zajímavá studie.

Po půl hodině jízdy jsem byl na místě. V dlouhé ulici se na sebe těsnaly staré domy a vzbuzovaly tak pocit, že jsou ještě vyšší. Pro člověka trpícího klaustrofobií děsivý pohled. Co ale teď? Kristinin dům byl obehnán policejní páskou. Říkala, že matka bydlí o dva domy dál. Rozhodl jsem se, že chvíli postojím a uvidím. Nemusel jsem čekat dlouho. Z velkého cihlového tmavého domu vyšel vysoký hubený muž. Měl delší blonďaté vlasy a pronikavé zelené oči, kterými se chladně rozhlížel po okolí. Černý kabát mu splýval až ke kolenům a všiml jsem si, že nosí na levé ruce zlatý prsten s černým kamenem. Hned mi došlo, že je to on. ,,Drákulovský" poznamenal jsem si a nedivil jsem se, že z něj neměla Kristina dobrý pocit. V tu chvíli na mě spočinul pohledem. Projel mnou mráz, ale nemohl jsem od jeho pohledu odtrhnout oči. Chvíli jsme na sebe zírali. Nakonec se na mě ledově pousmál a mrkl jedním okem. Rychle jsem se sehnul a dělal, že něco v autě hledám. Vím, dětinská reakce. Když jsem zvedl hlavu, už tam nestál. Nastartoval jsem auto a ujížděl co nejrychleji domů. Ani nevím, co mě tak vyděsilo. Ten den jsem měl ještě dva pacienty. Nedokázal jsem se však soustředit, protože jsem na něj neustále myslel.



Nikdy nehodnotím člověka podle vzhledu. Jsem psychiatr, ani to nedokážu. A tak jsem stále nemohl přijít na to, proč nemůžu Viktora, tak se onen muž jmenoval, pustit z hlavy. Viktor Sienkewicz. Původem z Polska. Povoláním advokát. Říká se, že advokáti podepisují smlouvy s ďáblem. Tenhle člověk však vypadal, jako by byl ďáblem sám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 18. prosince 2016 v 11:54 | Reagovat

Nádhera! Opravdu děsivý člověk, ten Viktor...

2 Sandra Sandra | Web | 19. prosince 2016 v 11:36 | Reagovat

Tak tohle je super, taky mám z něj obavy....

3 Ginger White Ginger White | Web | 19. prosince 2016 v 13:04 | Reagovat

Děkuji za komentáře. Jsem ráda, že Viktor působí přesně tak, jak jsem chtěla. ;)

4 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 14. února 2017 v 11:51 | Reagovat

tady se mi líbí, jak se rozepisuješ o počasí, popisuješ postavy atd :) moc se v ději neposuneš, ale to přece není nutnost, že? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama