Dotyk Ďábla - I.kapitola

4. prosince 2016 v 11:39 | Ginger White |  Mé výtvory
Našla jsem nedávno svůj starý a vlastně první dokončený příběh a ráda bych se s vámi o něj podělila. Možná není tím nejlepším, ale protože jsem při jeho tvorbě objevila lásku ke psaní, má pro mě velký osobní význam. Snad i odpustíte nějaké ty pravopisné chyby a špatně napsané přímé řeči, ale chtěla jsem ho ukázat ve vší své syrovosti. Budu ráda za vaše názory, ať už budou jakékoliv. :)


I.kapitola

Miluji jízdu vlakem.. Ne, není to tou cestou, ale lidmi. Přicházejí a odcházejí, jen já zůstávám a snažím se jim nenápadně dostat do hlavy. Vlézt jim pod kůži, vžít se do nich, alespoň na chvíli být někým jiným. Jaký mají asi život? Jaké jsou jejich radosti, jaké jsou jejich starosti a hříchy? Všichni udělají nejednou v životě něco, za co by si zasloužili jít rovnou do pekla. Ti, kteří zabíjejí, kradou, zneužívají. Nejhorší jsou však ti, kteří obelhávají sami sebe. Nikdo se nemůže bránit před sebou samotným. Člověk je sám sobě tím největším nepřítelem, protože on sám je to jediné zlo, před kterým nikdy neuteče. Znám to. Je to přece jen má práce. Terapeut na plný úvazek. A to bych přitom sám jednoho potřeboval. Ptáte se, proč si neporadím sám, když pomáhám ostatním? Nemůžu... Jsem placený od hodiny, a to pekelně draze...

,,Posaďte se, jste u terapeuta poprvé?" zeptal jsem se zdvořile mé nové pacientky. .. ,,Ano, promiňte, jsem trochu nervózní..." odpověděla mi a roztřeseně si prohrábla dlouhé hnědé rovné vlasy… ,,Tady nemusíte být, jsem tu jen já a vy a mě můžete říct vše. Tak povídejte, co se objevuje v těch vašich snech?" ,,Víte, zdají se mi dva sny. V tom prvním stojím v menším, bíle vymalovaném pokoji. Je tam jedno okno, starý klavír a na stěně visí velký dřevěný kříž. Potom se tam objeví má matka a já vím, že jsem v bezpečí. Z ničeho nic začne venku hřmít a okno se rozlétne dokořán. Klavír začne sám hrát a velký kříž spadne na dřevěnou podlahu. Otočím se, abych se podívala, jestli je matka v pořádku, ale ona tam není a já si v tu chvíli uvědomím, že v tom pokoji zemřu." V pacientčiných očích jsem zahlédl přicházející vlnu paniky.. ,,Jste v pořádku? Napijte se a oddychněte si." .. ,,Jistě, děkuji.." po chvíli se trochu uklidnila a já si poprvé všiml, jak je krásná. ,,Pokračujte.." pobídl jsem jí zaujatě.. ,,V tom druhém snu stojím u malého staršího domku. Venku je zataženo a já se chci kouknout do oken, jestli tam někdo není. Když dojdu k oknu a nakouknu dovnitř zjistím, že je to ten samý pokoj, jako v prvním snu. Vidím tam stát sebe a matku. V ten moment zahlédnu černou vznášející se postavu, která unáší mou matku a zanechává po ní jen krvavé stopy na podlaze. Pak se sen odehrává jako ten první, akorát to sleduji z toho okna. Já.. promiňte, je těžké o tom mluvit.." … ,,To je v pořádku, jste neuvěřitelně statečná, že jste to ze sebe dokázala takhle dostat. Jste na dobré cestě. S čím ty sny podle vás souvisí?" .. ,,To by jste mi měl říct spíš vy ne?.." odpověděla podrážděně ..

,,Dobře.. Jste z úplné rodiny?" .. ,,Ano jsem." .. ,,A vaše matka stále žije? Máte s rodiči dobrý vztah?" .. ,, No.. víte má matka si našla nového manžela a já z něj nemám vůbec dobrý pocit.." .. ,,To se stává hodně často, že si lidé nezvyknou na nového partnera jednoho z rodičů." .. ,,Ale ne, to není tak, že bych si nezvykla.. On je prostě jiný.. já opravdu nevím, jak bych vám to mohla popsat. Necítím se s ním dobře." Po tváří jí přelétl nepatrný odraz strachu.. ,,A není možné, že by vám připomínal někoho z minulosti? Někoho, na koho máte špatné vzpomínky?" .. ,,Ne, ani bych neřekla.. Bude to znít zvláštně, ale já z něj prostě cítím zlo.." .. ,,Nebojte, nezní mi to zvláštně, jsem zvyklý na o moc horší případy, než je ten váš. Jsem si jistý, že u vás půjde léčba rychle. Dám vám úkol do příštího sezení. Chci, abyste s manželem vaší matky trávila více času, zkusila ho blíže poznat a na příští schůzce mi řeknete vaše pocity, dobrá?"

Sezení bylo u konce. Konečně jsem měl chvíli pro sebe, ale to jsem netušil, že můj klid naruší událost, kterou začne hrůzné období, které teď s odstupem času s oblibou nazývám ,,devět bran do pekla".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 4. prosince 2016 v 14:13 | Reagovat

Tak to je skvělé, zajímavá povídka, já bych psycholožku opravdu dělat nemohla...

2 LM LM | E-mail | Web | 4. prosince 2016 v 17:10 | Reagovat

Musím teda povedať, že ide o zaujímavú zápletku. Dobre sa to číta a i napriek tomu, že nerozlišuješ kto kedy hovorí, som sa v tom nestratila. Takže palec hore a som zvedavá, ako sa to bude vyvíjať ďalej :)

3 Ginger White Ginger White | Web | 4. prosince 2016 v 20:13 | Reagovat

[1]: Díky za komentář ;)

[2]: Moc děkuji, snad se budou líbit i další kapitoly. :)

4 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 4. prosince 2016 v 22:27 | Reagovat

proč ses rozhodla psát o muži? není to zbytečná komplikace? :) já měl vždy pocit, že psát z pohledu opačného pohlaví by mi ubralo příliš na autentičnosti :D a myslím, že na některých autorech je to hrozně vidět, jak si neumí poradit s ženskými rolemi :) stejně tak u autorek a jejich mužské postavy :D
P.S.: to jak bude působit tvůj konzultant je stále zahaleno v dalších kapitolách, nemyslím tím nic konkrétního na tvém díle :)

5 Ginger White Ginger White | Web | 5. prosince 2016 v 8:27 | Reagovat

[4]: Je to asi zvláštní, ale mně se píše lépe za muže. A s ohledem na pokračování příběhu si myslím, že se tam hodí lépe mužské pohlaví. :) Děkuju za komentář.

6 LM LM | E-mail | Web | 16. prosince 2016 v 20:46 | Reagovat

Mne sa naopak páči, ak sa autor snaží precítiť aj opačné pohlavie. Je jasné, že nie vždy sa tým uchytí, ale je to veľké plus. Ja píšem príbeh, ktorý je zväčša písaný z pohľadu mužov. Ak sa to čitateľovi zapáči a potom si uvedomí, že to napísala žena, tak to autorovi len pridá a domnievam sa, že príbeh, ktorý si tu načala Ginger bude stáť za to :)

7 Ginger White Ginger White | Web | 18. prosince 2016 v 11:22 | Reagovat

[6]: Díky za názor ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama