Svět zmatku

9. listopadu 2016 v 15:19 | Ginger White |  Má maličkost
A na řadě je další článek obsahující trapnou výmluvu, proč že to zase přestaly přibývat články. Tentokrát je to ale snad poprvé co nebudu lhát, když napíšu, že jsem absolutně neměla čas. I když bych možná byla radši, kdybych ten čas měla a na blog se prostě a jednoduše vyštěkla.

Minulý měsíc jsem psala, že jsem nastoupila do nové práce, že jsem celkem spokojená a jiná grandiózní pozitiva. Nicméně tento měsíc jsem byla odvolána z mé pohodlné nory v environmentálním centru a byla jsem přesunuta na lepší, ale za to náročnější místo. Vlastně mi toho ani moc neřekli. "A jaká bude náplň práce? Doufám, že nic složitého. Však víte, jsem hrozný truhlík.." .. "Nebojte slečno White, jenom nějaké zadávání do počítače, nic složitýho..". Jak hluboko mi spadla brada, když na mě paní kolegyně poprvé vyhrkla: "Vy jste měla na škole účto, že jo? Takže si pamatujete, že 501 a 518 je to a to a jak se značí peníze na cestě,ne?". Můj výraz? K nezaplacení..

Nicméně paní kolegyně je skvělá, chápe mě a trpělivě mi vše vysvětlila a vlastně doteď vysvětluje. Vesele a plna očekávání jsem se vrhla na fakturace a zjistila jsem, že mě to i celkem baví. Sedím, ťukám a čísla mám ráda. Týden uběhl jako voda a v pondělí BUM! Přišel pán, že má náplň práce je vlastně vodohospodářství, a že mají nějaký nový program, a že se tam musí zadat všechna ta data, protože to přetáhli a je to nějaký na houby, ale s tím programem ještě nikdo nějak moc neumí. "Ale vy jste strašně šikovná slečno, vy to nějak zvládnete, nashle!". A já se tři dny peru s hromadou papírů a programem, kterému nerozumím. Co na to říct? Snad jen sarkastické JUPÍ!

Jeden den se mi povedlo zapsat adresy všech subjektů, kterým se odečet dělá měsíčně. Druhý den jsem zjistila, že se ani jedna z adres neuložila, protože jsem si nevšimla, že to musím dělat přes interní číslo. Fajn. Proč ne. Mně to nevadilo. Časový limit v práci nemám. Horší bylo říct jiné kolegyni, která na mne nepůsobí moc sympatickým dojmem (samozřejmě jí ale ještě moc neznám), že si ty měsíční karty, které si dokonale srovnala, musím vzít zase zpátky a udělat jí v tom bordel, protože jsem idiot. Byla nadšená..

Včera jsem si chtěla udělat radost, a protože jsem skončila už ve 12, jela jsem na nákupy s rodiči. Dárek mému nejlepšímu kamarádovi jsem nesehnala, knihu, kterou potřebuji, jsem nesehnala a hru na XBox taky ne. Potom se mi zasekla mamka na záchodě. Ano. Čtete správně. Jsem v druhém patře nejmenovaného OC, náruč plnou knih (musela jsem si to nějak vynahradit) a zvoní mi telefon. "Ahoj zlatíčko, prosimtě můžeš přijít do přízemí na záchody a vzít sem někoho z technických služeb? Já se zasekla na hajzlíku..".. Asi jsem zlomyslná, ale trochu mi to zvedlo náladu. Technika jsem nepotřebovala. Oprášila jsem svůj zlodějský um a zámek zvenčí otevřela. Byla jsem pochválena a s podivným uspokojeným výrazem vyšla hrdě ze záchodků. To musel být pohled. Znovu se mi ale zkazila nálada, když jsem musela nechat celé jmění v lékarně..

A teď? V práci jsem to zalomila po poledni, protože jsem na to neměla už nervy. Piju ten nejodpornější čaj, který jsem kdy pila, poslouchám The Cure a koukám na vrstvu napadaného sněhu, která mi alespoň trochu zlepšuje náladu. Hm. A ještě přemýšlím, co jsem vlastně tímto článkem chtěla říct, protože jsem v záchvatu psaní tu hlavní myšlenku někde asi v půlce zapomněla. Takže se omlouvám všem, kteří se prokousávali mými zbytečnostmi a čekali, že se dozví něco zajímavého. Smůla. Já od sebe také čekala něco víc, než mou mamku zaseklou na veřejných záchodech. Asi jsem na nějaké kvalitní články moc unavená.

Nicméně snad se to v práci trochu uklidní a já budu mít na blog více času. Snažím se skloubit práci, cvičení, doktory, doučování z angličtiny (nevím proč jsem se do toho dala, musím být strašná učitelka), studium psychologie a mé lekce japonštiny, která mi absolutně nejde, a to jsem si myslela, že jsem na jazyky celkem dobrá. Proč si nepodkopat už tak nízké sebevědomí? Do toho samozřejmě něco sem tam sníst a někdy spát, vidět se s rodinou a kamarády, pomazlit psa a mám pocit, že nemám ani trochu času jen sama na sebe.

Děkuji Vám všem, kteří sem i přes mou nečinnost a občasné trapné články (viz tento) chodíte.

Vaše zaneprázdněná Ginger White

Tuhle fotku jsem našla náhodou zatoulanou v počítači a udělalo se mi smutno, když mi došlo, že je z dob, kdy jsem chodila do školy a mohla si dělat "co chci". To jsme se prostě rozhodli jet do Francie a jeli jsem do Francie. Teď už nikdo z nás nemá čas a ani já ne. :/

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 9. listopadu 2016 v 16:20 | Reagovat

Přeji ti, ať se ti v práci daří :-)

2 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 19:59 | Reagovat

jak se otvírají dveře od záchoda zvenčí?

3 Ginger White Ginger White | Web | 13. listopadu 2016 v 9:23 | Reagovat

[1]: Děkuji, to potěší. :)

[2]: Můžu se zeptat, na co to potřebuješ? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama