Život se zvláštní fobií

24. října 2016 v 16:25 | Ginger White |  Má maličkost
"Fobie je úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z věcí, situací nebo lidí."

Potkávám hodně lidí, kteří zarytě tvrdí, že mají fobii z pavouků nebo například výšek. Poté vidím jejich chování v dané inkriminované situaci a musím se jim v duchu smát. Ježiš. To není fobie, ale obyčejný strach nebo štítění se. Kdyby tak věděli..

Nemám ráda pavouky. To je pravda. A také výšky a uzavřené prostory. Vadí mi cizí psi bez vodítka a štítím se špíny. Maličko se bojím ve tmě, vadí mi pohled na krev a nesnáším injekce a doktory všeobecně. To asi spousta lidí. Je však jedna věc, kterou nevydýchám. Je jedna věc, z které mám opravdovou fobii i se všemi jejími příznaky, jak fyzickými, tak psychickými. A jen o tom teď píši a přemýšlím, už se mi dělá mdlo. Ráda bych se ale o svůj strach podělila s ostatními. Někomu to možná bude připadat nesmyslné a vtipné. Mně nikoliv. Mám totiž panickou hrůzu z klaunů. Jo. Z klaunů! Není to ironické? Postava, která má lidi bavit a rozveselovat děti, mě děsí k smrti.

Nevím, kdy to začalo. První má vzpomínka na mou nesnášenlivost je ale z útlého dětství. Moji rodiče, kteří samozřejmě ještě neměli tušení o mém strachu, mi koupili plyšáka klauna. Takového toho klasického. Červený nos, bílá tvář, úsměv od ucha k uchu a zrzavé rozcuchané vlasy. Jen jsem ho spatřila, rozbrečela jsem se a nemohli mne uklidnit. Klaun musel jít z domu, stejně tak jako i bráchova stará loutka se stejným usměvavým obličejem. Ehm, myslím, že mě za to dodnes trochu nesnáší..

Dlouho jsem na to nějak nemyslela a na svůj iracionální strach jsem zapomněla. Až mne jednou v noci probudila strašná noční můra, ve které figurovala právě ona postava. Bylo to strašné. Pomalu jsem se tedy začala vyhýbat všem maškarním, cirkusům a akcím pro děti. Dobrovolně a ráda. Párkrát jsem na klauna nechtěně narazila a ten děsný pocit nikomu nepřeji. Jedna z mých posledních špatných zkušeností je z nedávna. Do města měl přijet cirkus a mne jen z představy a z plakátů bylo mdlo. Jela jsem nakoupit a nemyslela na to. V tu chvíli, co jsem vylezla z obchodu, jako by do mě udeřil blesk. Zůstala jsem stát jako opařená, když jsem viděla bezstarostného klauna, který rozdával letáky na cirkus a štrádoval si to rovnou ke mně! Nákup nenákup jsem pelášila k autu a klaun v domnění, že je to sranda, běžel za mnou. Až když zahlédl mé slzy, zastavil se a s omluvným výrazem odkráčel zpět.

A jaký je to vlastně pocit, být vystaven svému největšímu strachu? Nemohu racionálně přemýšlet. Okamžitě mi začne bušit srdce a točí se mi hlava. Třesou se mi ruce a do očí mi vyhrknou slzy. Je mi na omdlení, potí se mi ruce a v krku mi vyschne. Po chvíli se přidá i rozmazané vidění a když je nejhůř, tak dostanu panický záchvat se vším všudy nebo omdlím. Myslíte si, že přeháním? Věřte mi, každý, kdo má tak silnou fobii jako já, vám to potvrdí.

Abyste věděli, jak moc strašné to je, popíši vám, co se mi stalo včera. Pokud sledujete na Nově Televizní noviny, asi vám neunikly přibývající případy napadení klaunem. Včera mluvili o tom, že se útoky dostaly i do Německa a ukazovali nějaká videa. Já seděla u televize jako paralyzovaná a na konci reportáže jsem se rozbrečela. Když se za tím ohlédnu, přijde mi moje reakce až vtipná a přehnaná. Hlavně u dospělého. Nemohla jsem se však ovládnout..

A co vy? Máte nějaký iracionální strach? Někdy si říkám, že je dobře, že nemám třeba fobii ze vzduchu, knoflíků nebo lidí. To musí být strašné! Pokud jsou v článku pravopisné chyby, omlouvám se, ale je to pro mě tak citlivé téma, že se nemohu pořádně soustředit. Díky za přečtení!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jasmínová Jasmínová | Web | 25. října 2016 v 11:58 | Reagovat

Vyhni se tedy městu Ústí a okolí, tam už jsou taky - v dobrém. ;-)
Já spíše nemusím čerty, to jsem schopná vypnout i pohádku, ale fobii z nich fakt nemám. Ale souhlasím, že klaun je taky dost strašidelný na to, že by spíše měl od pohledu bavit. ;-)

2 Nikola Nikola | Web | 25. října 2016 v 19:09 | Reagovat

Ale jděte někam s klauny, to je nesmysl.Tedy, myslím u nás.

3 Liška Liška | Web | 27. října 2016 v 14:09 | Reagovat

Strach z něčeho je automaticky bráno jako fobie. Může se projevovat různě, strnutím, křikem a chaosem, úzkosti... ale určitě je rozdíl mezi strachem a štítivosti. Každý člověk má nějakou fobii, ovšem mnoho z nich dokáže přemáhat. Taky mám strach z pavouků, ale dokážu je chytit - ne do ruk, ale do sklenice, tu podložit papírem a pavouka pustit ven. Ale osobně se štítím špíny jako ty nebo starého plesnivého jídla, z toho mi je až zle. Ale nebojím se to umýt, vyhodit, prostě eliminovat.

Klauni jsou dost častí, moc to nechápu, ale do hlavy jiným nevidím. Mě někdy baví ty bizarni fobie třeba na dřívka od nanuku, nebo strachu z upadnutí... je toho mnoho, ale myslím, že ani odborník nedokáže mnohé strachy vysvětlit, zkrátka něco se naší osobě nelíbí, cití se tím ohrožená a je před tím napozoru.

4 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 8:13 | Reagovat

Nedávno udělali zajímavé video na téma klaunů :) stojí za zhlédnutí https://www.youtube.com/watch?v=ggS6LBhH7Fo

5 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 10. listopadu 2016 v 20:02 | Reagovat

No, snad se ti klauni nedostanou i k nám :D

6 Ginger White Ginger White | Web | 13. listopadu 2016 v 9:11 | Reagovat

[4]: Děkuju za odkaz, je to zajímavé. Sice se mi na to trochu hůř koukalo :D , ale jinak je to dobré video. :)

[5]: Tak já bydlím celkem daleko od větších měst, takže pravděpodobnost, že bych ho i tak potkala, je fakt malá. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama