Tma

4. října 2016 v 18:52 | Ginger White |  Téma týdne

Ráda zůstávám dlouho vzhůru. Jen tak se ve tmě rozhlížím, snažím se rozeznávat tvary a věci. Miluji stíny stromů, které v noci dopadají na zeď. To jak se kymácí ve větru a tvoří různé obrazce, které se v mé mysli mění a vyprávějí příběh. A co teprve noční procházky! To, když na cestu svítí jen měsíc a hvězdy a já se procházím po cestách daleko od civilizace a světel města. Okolo mě jsou temné keře a zákoutí, ze kterých nelze nic vyčíst a mne příjemně mrazí. Když se zadívám na hvězdami posetou oblohu, vidím jak se ve tmě rýsují na obloze ještě temnější koruny stromů, jakoby se snažily k těm hvezdám dosáhnout a ukradnout si alespoň jednu jen pro sebe. Nevidím na cestu a sem tam mírně klopýtnu. Nevadí mi to. Vím, že je taková tma, že mě nikdo nevidí. Je taková tma, že ani lidé nevycházejí ven. Jsem sama a schovaná závojem noci. Mohu přemýšlet. Mohu hlasitě plakat nebo se smát jako blázen. Nikdo to nebudě vědět. Jediným svědkem je tma, která s prvními ranními paprsky odejde i se všemi mými tajemstvími.

Takový útržek, který mne napadl hned po přečtení tématu týdne. Jsem prostě noční tvor. Ještě bych samozřejmě ráda napsala ale i o lidech, kteří žijí ve tmě nedobrovolně. Mám známého, kterého neuvěřitelně obdivuji a ráda bych mu tento článek věnovala. Narodil se s oční vadou, kvůli které postupně ztratil zrak. Nejdříve v jednom oku a poté v druhém. Už přes 10 let tedy žije bez zraku a má můj největší respekt. Když ho vidím, jak vše zvládá, nedokáži si představit, že bych se v dané situaci ocitla sama. Byla jsem u toho, když se musel vše učit od začátku. Učil se, kde co je, jak používat slepeckou hůl, jak se obléct nebo jak si uvařit kávu. Když ho teď, po tolika letech člověk sleduje, téměř by nevěřil, že je slepý. Vždyť on se v pátek večer sebere a sám jde přes město za klukama do hospody! Já opravdu hluboce obdivuji všechny tyto lidi, kteří se se slepotou musí každý den prát a dokáží se s ní zžít. Klobouk dolů!

Vaše "tmumilujícíisejíbojící" Ginger White
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Matěj Matěj | Web | 4. října 2016 v 20:51 | Reagovat

Stromy se rýsují na stěně a nenápadně pohybují v rytmu větru. No, taky to mám rád. A k Tvé druhé části. Člověk, který něco ztratí a má narušené zdraví, si paradoxně váží toho, co mu zbude, podstatně víc... Asi to vnímám stejně - jsem zdráv, neuvědomuji si to, jak bych měl a jednou za to asi zaplatím a přijde léčba šokem.

Tvůj článek se mi moc líbí a dávám mu palec hore ;-)

2 Ginger White Ginger White | Web | 6. října 2016 v 18:40 | Reagovat

[1]: Moc děkuji za komentář. :)

3 Baryn Baryn | Web | 7. října 2016 v 20:14 | Reagovat

Zvláštní, jak si většina lidí u tohohle tématu týdne vybaví slepotu ... Působivé.
A líbí se mi moc tvůj popis toho, co na tmě miluješ ... dokážu si to živě představit s takovým příjemným pocitem, že i když mě osobně stíny stromů děsí, v tvém podání se mi to líbí :D

4 Ginger White Ginger White | Web | 8. října 2016 v 11:02 | Reagovat

[3]: Děkuji. Mně se právě na té tmě líbí to neznámo a ten strach. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama