Můžu být kýmkoliv

28. října 2016 v 9:59 | Ginger White |  Téma týdne
Ano. Je to dar. Dar, ale i prokletí. Lidé se silně rozvinutou představivostí to znají. Stačí se na chvíli zamyslet, na chvíli zavřít oči a potom, když ty oči znovu otevřete, koukáte se na svět jako někdo jiný. Někdo, kým jste doopravdy vždy chtěli být. Vaše ideální já.

Když jsem byla malá, chtěla jsem být astronautkou nebo vědkyní. Ráno jsem otevřela oči a byla jsem Dr. Ginger White. Tvářila jsem se celý den důležitě a pořád si do notýsku zapisovala nadmíru důležité věci a zjištění. Třeba když upustíme vejce, že se rozbije. Nebo když přijdeme pozdě domů, dostaneme výprask. Byla jsem zvídavé dítko. "A mami, proč tohle? A mami proč tamto? A mami, ty to nevíš, že mě posíláš za tatínkem?". Museli mě mít plné zuby.

Pak jsem trochu povyrostla. Ve škole padla obvyklá otázka: "Tak děti, čím byste chtěly být, až dospějete?". A zatímco chlapečci chtěli být policisty, hasiči nebo doktory a holčičky princezny, doktorky a učitelky, má odpověď byla prostá. "Chci být rocková hvězda, jako David Bowie!". Marně se mi paní učitelka snažila vysvětlit, že to nejspíš nevyjde. Nechtěla jsem nic slyšet. Za to jsem pilně trénovala. Se svou první malou kytarou jsem hrála plyšákovému publiku I was made for loving you od KISS, dokud jsem neměla úplně rozedřenou ruku. A když nějaký plyšák spadl? "O můj bože! Publikum kvůli mne omdlévá! Jsem jako Michael Jackson! Mami dívej!". V tu dobu ze mě museli mít moji rockově naladění rodiče radost.

Pak přišlo období puberty a já nemyslela na to, čím chci být. Myslela jsem jen na to, že chci být milována a mé představy se už netýkaly mne, ale mého budoucího. Pečlivě jsem hledala toho pravého mezi všemi společenskými vrstvami a možná jsem se snažila až moc. Přišlo první zklamání, druhé, třetí a já se zase pomalu začala zavírat do ulity své představivosti, kde takový pan Dokonalý existoval.

No a teď jsem tady. Ve věku, když už bych měla vědět, kým chci být a co chci dělat. Já to však stále nevím. Sním o tolika věcech, ale nemám to srdce nějakou z nich odtrhnout a tak se ptám: Přijde někdy okamžik, kdy budu vědět, kdo chci být? Jediná věc, kterou vím jistě, je to, že chci být šťastná. Ale jak k takovému štěstí dojít, když mi s nástupem dospělosti spadly růžové brýle a uvadají naděje? Když se plácám sem a tam a ani ten pan Dokonalý se ne a ne objevit? A tak vím, že je jen jedno místo, kam se mohu vrátit, a kde jsem opravdu šťastná. Je to má mysl a jsou to mé představy.

Hlavně nesmím zapomenout žít.

Děkuji za přečtení.

Vaše zasněná Ginger White
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 15:23 | Reagovat

ganbaru

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama