Říjen 2016

Můžu být kýmkoliv

28. října 2016 v 9:59 | Ginger White |  Téma týdne
Ano. Je to dar. Dar, ale i prokletí. Lidé se silně rozvinutou představivostí to znají. Stačí se na chvíli zamyslet, na chvíli zavřít oči a potom, když ty oči znovu otevřete, koukáte se na svět jako někdo jiný. Někdo, kým jste doopravdy vždy chtěli být. Vaše ideální já.

Když jsem byla malá, chtěla jsem být astronautkou nebo vědkyní. Ráno jsem otevřela oči a byla jsem Dr. Ginger White. Tvářila jsem se celý den důležitě a pořád si do notýsku zapisovala nadmíru důležité věci a zjištění. Třeba když upustíme vejce, že se rozbije. Nebo když přijdeme pozdě domů, dostaneme výprask. Byla jsem zvídavé dítko. "A mami, proč tohle? A mami proč tamto? A mami, ty to nevíš, že mě posíláš za tatínkem?". Museli mě mít plné zuby.

Pak jsem trochu povyrostla. Ve škole padla obvyklá otázka: "Tak děti, čím byste chtěly být, až dospějete?". A zatímco chlapečci chtěli být policisty, hasiči nebo doktory a holčičky princezny, doktorky a učitelky, má odpověď byla prostá. "Chci být rocková hvězda, jako David Bowie!". Marně se mi paní učitelka snažila vysvětlit, že to nejspíš nevyjde. Nechtěla jsem nic slyšet. Za to jsem pilně trénovala. Se svou první malou kytarou jsem hrála plyšákovému publiku I was made for loving you od KISS, dokud jsem neměla úplně rozedřenou ruku. A když nějaký plyšák spadl? "O můj bože! Publikum kvůli mne omdlévá! Jsem jako Michael Jackson! Mami dívej!". V tu dobu ze mě museli mít moji rockově naladění rodiče radost.

Pak přišlo období puberty a já nemyslela na to, čím chci být. Myslela jsem jen na to, že chci být milována a mé představy se už netýkaly mne, ale mého budoucího. Pečlivě jsem hledala toho pravého mezi všemi společenskými vrstvami a možná jsem se snažila až moc. Přišlo první zklamání, druhé, třetí a já se zase pomalu začala zavírat do ulity své představivosti, kde takový pan Dokonalý existoval.

No a teď jsem tady. Ve věku, když už bych měla vědět, kým chci být a co chci dělat. Já to však stále nevím. Sním o tolika věcech, ale nemám to srdce nějakou z nich odtrhnout a tak se ptám: Přijde někdy okamžik, kdy budu vědět, kdo chci být? Jediná věc, kterou vím jistě, je to, že chci být šťastná. Ale jak k takovému štěstí dojít, když mi s nástupem dospělosti spadly růžové brýle a uvadají naděje? Když se plácám sem a tam a ani ten pan Dokonalý se ne a ne objevit? A tak vím, že je jen jedno místo, kam se mohu vrátit, a kde jsem opravdu šťastná. Je to má mysl a jsou to mé představy.

Hlavně nesmím zapomenout žít.

Děkuji za přečtení.

Vaše zasněná Ginger White

Halloweenský TAG

27. října 2016 v 11:55 | Ginger White |  Má maličkost
Kdo sem chodí, tak ví, že mé články jsou 100% autorské, že nesnáším kopírování a tak dále.. Nicméně na skvělém blogu slečny Lucille Daryl jsem našla tenhle TAG, a protože miluji Halloween a horory a ráda o sobě mluvím (haha), tak si ho dovoluji ukrást a vyplnit. ;)

1.Oblíbená hororová/Halloweenská písnička?

Nemůžu si tak nějak vybrat, takže nejspíš soundtrack k The Nightmare Before Christmas a vždy na podzim na mě padá období muzikálů. Takže i soundtrack k Phantom of the Opera. :) Jo a vlastně taky Hrobař.

2. Na co bys nechtěla narazit v opuštěném lese?

No.. To je těžká otázka. Asi bych nechtěla najít třeba mrtvolu. Fuj. A když už se blíží ten Halloween, tak zombie by tam taky nemuselo být. Super. Díky. Teď už nikdy nepůjdu sama do lesa. :D

3. Hrála sis někdy s Ouija tabulkou?

Ne. Duchy jsem vyvolávala, už to nikdy neudělám, ale Ouija tabulku fakt ne. Já na tyhle věci tak moc nevěřím, ale tohle mě popravdě trochu děsí.

4. Oblíbené monstrum/vrah?

Noo, monstrum asi upír, klasika. Nemyslím ale nějaké Stmívání. Spíš něco jako Nosferatu nebo Dracula. A vrah asi Jack Nicholson v Osvícení a Anthony Hopkins jako Hannibal Lecter. "Snědl jsem jeho játra s fazolemi.." :D

5. Nejděsivější věc, která se ti stala?

Toho je hodně. Ani nevím, co z toho vybrat a většina na dlouhé vyprávění. Ale jeden z posledních děsivých zážitků je asi to, že jsem přišla za tatím do práce (je policejní inspektor) a na stole měl zrovna fotky z nějaké vraždy, kde byla rozmáčená a nafouklá mrtvola. Asi 3 dny jsem z toho měla špatné sny. Tak nevím, jaká by byla má reakce, vidět to naživo. Táta má ale můj respekt, že to všechno takhle zvládá.

6. Strávila bys noc ve "strašidelném" domě, kdyby ti někdo řekl?

Asi jo, láká mě všechno děsivý a záhadný. Ale rozhodně ne sama! Na to jsem zase až moc velký strašpytel. :D

7. Věříš na pověry?

Ne. Vyrůstala jsem v přísně ateistické rodině. Pravda ale je, že nemám dobrý pocit, když třeba přeběhne přes cestu černá kočka..A pátek 13. miluju! Vždycky se v ten den koukám na horory. Třeba právě na Friday 13th! :)

8. Vidíš někdy postavy v periferním úhlu?

Jasně, kdo ne? Sem tam mě to dokáže i pěkně vystrašit.

9. Které pověsti tě nejvíce děsí?

Asi takové ty puberťácké hlouposti, jako Krvavá Mary nebo Černá ruka.

10. Brutální horory nebo thrillery?

Já na krváky moc nejsem. I když Kostka mě vždycky bavila. Mám radši takové ty psychologické a lekačky, u kterých člověka mrazí. :)

11. Věříš v jiné dimenze nebo světy?

Protože hodně souhlasím s myšlenkami a studiemi Stephena Hawkinga (ano, zajímám se trochu o fyziku - není to divný?), tak připouštím, že by ona možnost mohla existovat. ;)

12. Vařila jsi někdy nějaký lektvar?

Možná když jsem byla malá a hráli jsme si na Čarodějky. :D

13. Vyděsíš se snadno?

Snadno a ráda. :)

14. Hrála jsi někdy Bloody Mary?

Ne! Už jsem psala, že mě to děsí. Vždyť já neřeknu třikrát za sebou ani Beetlejuice.. :D Bloody Mary jsem jen pila a není to dobrý..

15. Věříš v démony/ďábla?

Věřím, že zlo je jen v lidech a ďábel je smyšlený, aby mohli lidé skrývat své zločiny. Takže vlastně ne.

16. Když jsi sama doma a slyšíš kroky v domě, co uděláš?

Já jsem vždycky jako idiot. Beru něco do ruky, obvykle nůž (přitom bych se asi stěží zvládla ubránit, že?) a všude se jdu podívat.

17. Kdybys uvízla v hororu, který by to byl?

Těžká otázka. Asi nikdo nechce uvíznout v hororu, ne? Ale třeba v Mlčení jehňátek, protože mluvit s Dr. Lecterem by bylo něco. Nebo v Ospalé díře, tam bych mohla být s Johnny Deppem. :D

18. Kdybys musela nosit jen Halloweenský kostým celý život, který by to byl?

Něco středověkýho. Třeba upírka v dobových šatech. Nebo Mrs. Lovett ze Sweeneyho Todda. A protože jsem fanda komiksů, tak by mi nevadil ani Joker v nějaké ženské podobě. :)

19. Šla bys někdy v noci na hřbitov?

Mám hřbitov kousek od domu a v noci jsem tam byla mnohokrát. Baví mě se tam procházet. Uklidňuje mě to a chvílema se cítím jako Buffy. :D

20. Kterou zbraň by si zvolila v zombie apokalypse?

Asi nějakou střelnou, aby se nedostaly ty potvory do mojí blízkosti. Něco jako má Daryl v The Walking Dead. ;) A když už, tak asi baseballovou pálku.

21. Šla bys raději na Halloweenskou párty nebo koledovat?

Nejdřív koledovat, pak na párty! Užila bych si Halloween se vším všudy!

22. Jsi v hororu: jsi přeživší, první, co umře, komik, skeptik, chytrolín nebo zabiják?

Hm... Jsem chytrý komik, který se snaží všechny bavit a zlehčovat situaci. Jsem plná černého humoru. Na konci se dozvíme, že jsem vlastně já zabiják a také, že jsem byla první, kdo umřel, protože jsem se vrátila z hrobu pomstít. :D

23. Musíš si po hororu pouštět něco veselejšího, než jdeš spát?

Většinou ne. Koukám se na horory právě proto, abych se bála. Ne proto, abych si pak celou situaci zlehčovala.

24. Při sledování hororu jsi člověk, který na postavy křičí, aby tam nechodily, který si zakrývá oči po celé trvání filmu nebo usínáš?

Ani jedno. Většinou sedím, tisknu se k polštáři, psovi, popřípadě příteli, sem tam prohodím nějakou poznámku, ale jinak jsem v klidu. Někdy se mi podaří vykřiknout, když se leknu. Ale to málokdy.

25. Jsi ten, co děsí nebo je děšen?

Jak kdy.

26. Oblíbená strašidelná knížka?

Celá tvorba Edgara Allana Poea, Osvícení od Stephena Kinga nebo třeba Pes Baskervillský od Sira Arthura Conana Doyla. Čtu ráda. :)

27. Kolik ti bylo, když si poprvé viděla horor?

To vím přesně. Bylo mi 5 a byly to Čelisti. Asi měsíc na to jsme jeli do Španělska.. Hrůzostrašná dovolená. :D

28. Co byl tvůj první Halloweenský kostým?

Nikdy jsem Halloween "kostýmově" neslavila. Ale můj první kostým, na který si pamatuji, byla tanečnice z Labutího jezera a pak jsem jeden čas všude chodila za Batmana.. :D

29. Za co půjdeš letos?

No nevím, asi za nic. Nebo že bych šla do práce (na Halloween jdu pomáhat na Městský úřad) převlečená třeba za klauna? To je teď takové populární.. :D

30. Kdyby si mohla mít děsivé zvíře (kočka, krysa, sova), které by sis vybrala?

Noo, buď Netopýra nebo Havrana, Krkavce.. Seděl by mi na rameni a já se s ním procházela po městě a s mrtvolným výrazem bych vyvolávala paniku mezi lidmi, kteří by přecházeli na druhý chodník, jen aby se mi nemuseli dívat do očí. :D

Tak jo, to by bylo asi tak vše. Jsem strašný fanda do hororů a temných a záhadných věcí. :)

Díky za přečtení.

Vaše "temná" Ginger White

Život se zvláštní fobií

24. října 2016 v 16:25 | Ginger White |  Má maličkost
"Fobie je úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z věcí, situací nebo lidí."

Potkávám hodně lidí, kteří zarytě tvrdí, že mají fobii z pavouků nebo například výšek. Poté vidím jejich chování v dané inkriminované situaci a musím se jim v duchu smát. Ježiš. To není fobie, ale obyčejný strach nebo štítění se. Kdyby tak věděli..

Nemám ráda pavouky. To je pravda. A také výšky a uzavřené prostory. Vadí mi cizí psi bez vodítka a štítím se špíny. Maličko se bojím ve tmě, vadí mi pohled na krev a nesnáším injekce a doktory všeobecně. To asi spousta lidí. Je však jedna věc, kterou nevydýchám. Je jedna věc, z které mám opravdovou fobii i se všemi jejími příznaky, jak fyzickými, tak psychickými. A jen o tom teď píši a přemýšlím, už se mi dělá mdlo. Ráda bych se ale o svůj strach podělila s ostatními. Někomu to možná bude připadat nesmyslné a vtipné. Mně nikoliv. Mám totiž panickou hrůzu z klaunů. Jo. Z klaunů! Není to ironické? Postava, která má lidi bavit a rozveselovat děti, mě děsí k smrti.

Nevím, kdy to začalo. První má vzpomínka na mou nesnášenlivost je ale z útlého dětství. Moji rodiče, kteří samozřejmě ještě neměli tušení o mém strachu, mi koupili plyšáka klauna. Takového toho klasického. Červený nos, bílá tvář, úsměv od ucha k uchu a zrzavé rozcuchané vlasy. Jen jsem ho spatřila, rozbrečela jsem se a nemohli mne uklidnit. Klaun musel jít z domu, stejně tak jako i bráchova stará loutka se stejným usměvavým obličejem. Ehm, myslím, že mě za to dodnes trochu nesnáší..

Dlouho jsem na to nějak nemyslela a na svůj iracionální strach jsem zapomněla. Až mne jednou v noci probudila strašná noční můra, ve které figurovala právě ona postava. Bylo to strašné. Pomalu jsem se tedy začala vyhýbat všem maškarním, cirkusům a akcím pro děti. Dobrovolně a ráda. Párkrát jsem na klauna nechtěně narazila a ten děsný pocit nikomu nepřeji. Jedna z mých posledních špatných zkušeností je z nedávna. Do města měl přijet cirkus a mne jen z představy a z plakátů bylo mdlo. Jela jsem nakoupit a nemyslela na to. V tu chvíli, co jsem vylezla z obchodu, jako by do mě udeřil blesk. Zůstala jsem stát jako opařená, když jsem viděla bezstarostného klauna, který rozdával letáky na cirkus a štrádoval si to rovnou ke mně! Nákup nenákup jsem pelášila k autu a klaun v domnění, že je to sranda, běžel za mnou. Až když zahlédl mé slzy, zastavil se a s omluvným výrazem odkráčel zpět.

A jaký je to vlastně pocit, být vystaven svému největšímu strachu? Nemohu racionálně přemýšlet. Okamžitě mi začne bušit srdce a točí se mi hlava. Třesou se mi ruce a do očí mi vyhrknou slzy. Je mi na omdlení, potí se mi ruce a v krku mi vyschne. Po chvíli se přidá i rozmazané vidění a když je nejhůř, tak dostanu panický záchvat se vším všudy nebo omdlím. Myslíte si, že přeháním? Věřte mi, každý, kdo má tak silnou fobii jako já, vám to potvrdí.

Abyste věděli, jak moc strašné to je, popíši vám, co se mi stalo včera. Pokud sledujete na Nově Televizní noviny, asi vám neunikly přibývající případy napadení klaunem. Včera mluvili o tom, že se útoky dostaly i do Německa a ukazovali nějaká videa. Já seděla u televize jako paralyzovaná a na konci reportáže jsem se rozbrečela. Když se za tím ohlédnu, přijde mi moje reakce až vtipná a přehnaná. Hlavně u dospělého. Nemohla jsem se však ovládnout..

A co vy? Máte nějaký iracionální strach? Někdy si říkám, že je dobře, že nemám třeba fobii ze vzduchu, knoflíků nebo lidí. To musí být strašné! Pokud jsou v článku pravopisné chyby, omlouvám se, ale je to pro mě tak citlivé téma, že se nemohu pořádně soustředit. Díky za přečtení!

Mé staré básně

24. října 2016 v 15:41 | Ginger White |  Mé výtvory
Naprostou náhodou, jak to tak bývá, jsem našla nějaké mé pokusy o básnické řemeslo. Je to tvorba ještě ze základky a ze střední školy. Tak to pro zamyšlení a nejspíš i pro pobavení předávám Vám. Berte to s nadhledem, nejsem žádná básnířka. ;)

Jinak jediné slovo po přečtení, které mne napadlo, bylo "depresivní". Co mně se tou hlavou honilo..?

SMRT

Padá padá velká hvězda,
další život zhasíná.
Neměl matku, neznal otce,
rakev už se zavírá.

Nestihl nic o čem snil,
nikoho neměl, byl tak sám.
Na jeho pohřbu jen jeden člověk byl,
to hrobník, co s lopatou nad ním stál.


VÁLKA

Jedna ruka, jedna noha,
kde jsou všechny ostatní?
Včera byly, dnes už nejsou,
válka je zpět nevrátí.

Vezme si je surově,
skládá v masovém hrobě.
Hrůzostrašné divadlo,
jak Jáma a kyvadlo.


DEXTER (jsem byla jeden čas strašný fanda)

Ten pocit, možná závislost.
Ta rudá směs, ta smyslnost.
Jak stéká dolů, kape na zem,
já sílu znovu pocítil jsem.

A pomsta vždycky sladká byla,
mé zvrhlé choutky ukojila.
Teď znovu rovnou za nosem,
vstříc dalším novým obětem.


NÁSILÍ

Znovu bolest ucítila
s další krutou ránou.
Jak ráda by už vážně byla
za nebeskou bránou.

A tak snáší další rány,
nastavuje svoji tvář.
Nikdo nikdy neuslyší
její ustavičný pláč.


ZOMBIE

Tma pohlcuje jejich tváře,
přesto cítí lidský pach.
Dokonce i tichá chůze,
promění tě v pouhý prach.

A maso kapající z úst,
i oni bývali tak lidští.
Nikdy nedrží však půst,
soucit nás nakonec zničí.


APOKALYPSA

Čtyři jezdci už se blíží,
dusot kopyt vhání strach.
Nikdo neví, oč tu běží.
Země jeden velký krach.

A na všechny už kotle vaří,
skrývat nejde ničí hřích.
Malí, mladí i ti staří,
všechny jednou přejde smích.

Bříza - obraz

17. října 2016 v 18:09 | Ginger White |  Mé výtvory
Miluji podzim a miluji stromy. Miluji barvy a svobodu malování. Umění totiž není o tom, jestli se to ostatním líbí nebo ne. Není tady od toho, aby ostatním řeklo, co si mají myslet a co cítit. Umění je o tom, aby se interpret vyjádřil a ukázal, co sám cítí. A tak neexistuje špatné umění. To by totiž musely být špatné i city. A to píšu hlavně proto, aby nebyl můj obraz moc diskriminován, protože vím, že to není žádné extra dílo. :D Vlastně jsem ani nevěděla, co jdu malovat. Vzala jsem černou, přetřela plátno, pak vzala bílou, udělala první tah a najednou to šlo samo. Nechala jsem se unést a vzniklo toto.

Tak snad se najde někdo, koho obrázek zaujme.

Hudba poslouchaná při tvorbě: Aurora - All My Demons Greeting Me As A Friend


Detail barev:


Nelehký úkol

16. října 2016 v 11:32 | Ginger White |  Téma týdne
Nejdříve jsem si nebyla jistá, jestli budu k tomuto tématu týdne psát článek. Nakonec jsem se ale rozhodla hlavně proto, že nemám o čem psát a potřebuji si sem nahnat trochu lidí. A možná i trochu proto, že k tomu mám co říct.

Je to asi něco jako trend. Dnes prostě nezávislost, osobitost a originalita frčí. Těžko ale říct, jestli je originální být originální, když se snaží být originální všichni. Neřadí nás to znovu zpět mezi stádo oveček? A vlastně ani nevím, proč jsem takhle začala, když chci psát o trochu jiném problému. Dnes mám v hlavě nějaký zmatek.

Takže jinak. Jde mi o to, že je vlastně strašně těžké být sám sebou. A možná ani nejde ani tak o strach a obavy, co si bude okolí myslet. Upřímně? Skoro všem je úplně jedno, jestli máte na hlavě pohrabáč nebo chodíte jen ve spodním prádle. Největším problémem je právě to, že se všichni snaží být strašně originální.
A mezi tím, být sám sebou a být originální, je velký rozdíl.

Však se zamyslete. Procházíte nebo jste už prošli pubertou a právě jste se našli a pomalu zjišťujete, kdo jste a kam patříte. Co když ale zjistíte, že sami o sobě nejste vůbec originální, ba naopak? Co když zjstíte, že vaše sny i vaše zájmy jsou stejné, jako sny a zájmy většiny? A vy jste se tak snažili lišit a upozorňovat na svou výjimečnost.. A tady narážíme na kámen úrazu. Nesmiřitelně se snažíte být osobití a originální a okolí vám to pěkně baští. "No není to super, jak je sama sebou a nebojí se to dát najevo?". Ale vy přece vůbec nejste sami sebou! Celá tahle věc pak naprosto ztrácí svůj význam.

Ne. Neříkám, že je to špatně. Mám takový pocit, že je to snad v lidské osobnosti zakódováno, snažit se být někým jiným. Vždy máme vzory a okolí, které nás ovlivňuje. Všichni to tak máme. Ať už to jsou naši rodiče (a to jim tedy gratuluji, jestli to tak je), známé osobnosti nebo například přátelé. Prostě to tak je. Jak pak můžeme tvrdit, že jsme sami sebou? Nemluvím tu o oblečení nebo hudbě. Mluvím tu o chování a názorech. Protože i přesto, že si myslíme, jak jsme originální, vždy se najde někdo, podle koho směřujeme své životy a ovlivňujeme svá rozhodnutí.

A co z toho vyplývá? Zase jsem kompletně zapomněla, co jsem tím chtěla říct no. Takže si z toho odneste, co chcete a nebo taky nic. Spíš to nic z té patlanice mých chaotických myšlenek. Chci ale také říct, že už jen nějaké to hraní na to, že jsou lidé úžasní, protože jsou sami sebou a nebojí se vykřiknout do světa své názory, je naprostou hloupostí. Aby zase nedošlo k nějakému omylu, mluvím tu hlavně o mladých a svérázných lidech, kteří si například myslí, že když budou do světa vykřikovat naprosto ztřeštěné názory, které se staví proti všem ostatním, není to o tom, že jsou sami sebou a originální, jen o tom, že se takoví snaží opravdu být.

Děkuji za přečtení a za případné názory, i když čekám spíše protinázory. A malá rada na závěr? Někdy, pokud si opravdu myslíme a cítíme, že jsme jiní a snad výjimečnější, je lepší splynout s davem a ovládat a šířit své názory nenápadně, než je rozkřikovat do světa jako blázen.
Nezapomínejte, že nejen král je na šachovnici králem, ale že i obyčejný pěšec nebo kůň dokáže hrou pořádně zamávat. :)

Vaše naprosto neoriginální a nesvá Ginger White

20 věcí, které mne vystihují

13. října 2016 v 18:35 | Ginger White |  Má maličkost
Nedávno jsem měla takový nápad, zeptat se mých přátel na to, co je napadne, když si na mě vzpomenou. Nakonec z toho vznikly tak zajímavé odpovědi, že jsem se rozhodla, že z nich udělám článek na blog. :)

1) Styl oblékání - To byla jedna z prvních odpovědí téměř všech. Moje kamarádka pak shrnula můj styl naprosto geniálně. Prý chodím oblékaná jako James Bay, ale v holčičí verzi a já musím souhlasit. Jen u toho nevypadám tak dobře, jako on. :D

2) Filmy Tima Burtona - Ano další z odpovědí. Tohle padalo spíš od lidí, co mne znají dlouho a ví, že jsem na jeho filmech vyrůstala (Střihoruký Edward, Beetlejuice) a že na nich ulítávám dodnes (Alenka, Ospalá díra nebo Mrtvá nevěsta).

3) Johnny Depp - To asi tak nějak souvisí s tím předchozím bodem, protože jedním z faktorů, proč miluji filmy Burtona, je Johnny Depp. Viděli jste Sweeney Todda? Já ten film miluju.

4) Snění a fantazie - Bylo mi řečeno, že jsem vždycky byla tak trochu snílek žijící svými fantaziemi více, než normálním životem. Těžko říct, jestli je to dobře..

5) Harry Potter - K tomu asi nic dodávat nemusím. :)

6) Hudba - Vždy jsem k ní měla blízký vztah a má dobrá přítelkyně si bohužel vzpomněla i na trapné pokusy zakládaní kapel na základce. Dodnes se za nás trochu stydím, ale tenkrát jsem si to užívala. :D

7) Sebevyjádření - Věc, která mne potěšila. Vždy jsem totiž měla nějakou zvláštní potřebu sebevyjádření. Ať už to bylo formou oblečení, hudby nebo chování a dnes tedy i formou malby a kresby.

8) Jídlo - Ještě aby ne, když jsem studovaná gastronomka a vášnivá kuchařka. :)

9) Pracovitost - "Nikdy jsem tě neviděl bez práce. Mám pocit, že si snad makala už na základce." - Jo kamaráde, to není tím, že bych byla tak pracovitá. Spíš tím, že mi nic jiného nezbývalo.

10) Psychologie - Zase lidé, co mě znají blíže a ví, že psychologie je můj koníček a možná můj budoucí studijní obor.

11) Příroda a zvířata - No však! Vždyť bydlím na Šumavě a pracuji v enviromentálním centru! :D

12) Podivínství a odlišnost - "Nevím jestli tě neurazím, ale ty si prostě vždycky byla jinde než lidi okolo. Neměli jsme tě za to rádi, ale pak, když jsem tě poznala, změnila jsem názor. To nic nemění na tom, že si divná. Promiň." - Ehm.. V pohodě.. :D

13) Inteligence - U téhle odpovědi se mi prudce zvýšilo ego. ;D

14) Četba a psaní - K tomu asi také nemusím nic psát.

15) Peníze - Odůvodněno tím, že vždy, když jsme dříve někam šli, nikdy jsem neměla peníze. Teď se situace otočila a já všechny zvu.. No alespoň, že to není naopak. :D

16) Dobrosrdečnost - "Znám tě strašně dlouho a vždy, když jsem potřeboval, si mi pomohla."

17) Průšvihy - K tomu snad ani nic psát nechci.. :D

18) Bláznovství - "Jsi magor a dobře to víš, ale stejně tě máme rádi." - Díky moc. ;)

19) Stará duše - "Už když jsi byla malá mi přišlo, jako bych mluvil s někým o dost starším. Máš starou duši a hodně toho víš. To se mi na tobě líbí." - Ach, děkuji. Velmi hluboká odpověď.

20) Ponocování a nedodržování žádných pravidel - U téhle odpovědi jsem se zasmála a pak si uvědomila, že je to pravda. Mám problémy s autoritou, mám problémy chodit včas a dodržovat termíny. Víte, co je nejhorší? V hloubi duše vím, že to dělám schválně, ale nejde to zastavit. Jsem rebel. :D

To je tak nějak vše. Berte to s trochou nadsázky, moji přátelé jsou totiž také dost zvláštní lidé. Doufám, že článek alespoň trochu pobavil. Díky za přečtení.

Vaše rebelka Ginger White

Nový obraz

10. října 2016 v 10:54 | Ginger White |  Mé výtvory
Nadpis není úplně můj styl. Pravda. Já jen prostě nenašla pro obraz žádný název, přiznávám se a vzdávám se. No snad mi nedochází k času i ta inspirace, to by byla škoda. Nicméně jsem chtěla zkusit trochu nový styl malování a s výsledkem jsem celkem spokojená. Tedy až na to, že na některé ty linie se mi propletla ta modrá no. Ale příště budu opatrnější. ;) Snad se výsledek někomu zalíbí.


A detail barev.




Tma

4. října 2016 v 18:52 | Ginger White |  Téma týdne

Ráda zůstávám dlouho vzhůru. Jen tak se ve tmě rozhlížím, snažím se rozeznávat tvary a věci. Miluji stíny stromů, které v noci dopadají na zeď. To jak se kymácí ve větru a tvoří různé obrazce, které se v mé mysli mění a vyprávějí příběh. A co teprve noční procházky! To, když na cestu svítí jen měsíc a hvězdy a já se procházím po cestách daleko od civilizace a světel města. Okolo mě jsou temné keře a zákoutí, ze kterých nelze nic vyčíst a mne příjemně mrazí. Když se zadívám na hvězdami posetou oblohu, vidím jak se ve tmě rýsují na obloze ještě temnější koruny stromů, jakoby se snažily k těm hvezdám dosáhnout a ukradnout si alespoň jednu jen pro sebe. Nevidím na cestu a sem tam mírně klopýtnu. Nevadí mi to. Vím, že je taková tma, že mě nikdo nevidí. Je taková tma, že ani lidé nevycházejí ven. Jsem sama a schovaná závojem noci. Mohu přemýšlet. Mohu hlasitě plakat nebo se smát jako blázen. Nikdo to nebudě vědět. Jediným svědkem je tma, která s prvními ranními paprsky odejde i se všemi mými tajemstvími.

Takový útržek, který mne napadl hned po přečtení tématu týdne. Jsem prostě noční tvor. Ještě bych samozřejmě ráda napsala ale i o lidech, kteří žijí ve tmě nedobrovolně. Mám známého, kterého neuvěřitelně obdivuji a ráda bych mu tento článek věnovala. Narodil se s oční vadou, kvůli které postupně ztratil zrak. Nejdříve v jednom oku a poté v druhém. Už přes 10 let tedy žije bez zraku a má můj největší respekt. Když ho vidím, jak vše zvládá, nedokáži si představit, že bych se v dané situaci ocitla sama. Byla jsem u toho, když se musel vše učit od začátku. Učil se, kde co je, jak používat slepeckou hůl, jak se obléct nebo jak si uvařit kávu. Když ho teď, po tolika letech člověk sleduje, téměř by nevěřil, že je slepý. Vždyť on se v pátek večer sebere a sám jde přes město za klukama do hospody! Já opravdu hluboce obdivuji všechny tyto lidi, kteří se se slepotou musí každý den prát a dokáží se s ní zžít. Klobouk dolů!

Vaše "tmumilujícíisejíbojící" Ginger White

Nová práce

2. října 2016 v 17:43 | Ginger White |  Má maličkost
Nejdřívě se chci omluvit za takovou menší absenci článků. Bylo toho teď strašně moc a musím se přiznat, že bych si i trochu času našla, ale to mě zase přemohla lenost.. Klasika no.

A proč, že jsem neměla čas? Už jsem sem nejspíš psala, že přes léto už druhým rokem jezdím do práce do Německa, kde prodávám zmrzlinu. :) Je to výborné přivydělání. Minulý rok jsem tam nastoupila po škole, abych si vydělala na stěhování do Prahy. No a letos, když jsem dala v Praze výpověď a vracela jsem se zpět domů na Šumavu, tak jsem tam nastoupila znovu a mezitím si hledala trvalejší práci.

No a protože jsem novou práci našla a sezóna na zmrzku už skončila, tak jsem měla plnou hlavu s přestupem do nové práce a se zařizováním kolem. Do toho na mě skočila nějaká viróza, takže jsem se v každé volné chvíli třásla pod dekou zimou s kapesníkem, čajem a kamarádkou teplotou. Teď už je to lepší, i když úplně zdravá se necítím. A do toho ještě ta náhlá změna počasí! Ze slunečných dvacítek tu máme 8°C a déšť..

Jinak jsem tedy teď prvního nastoupila do nové práce a mám za sebou 2 dny. Dělám v nově otevřeném environmentálním centru. Když to tak shrnu, tak se vlastně starám o chod budovy. O to, aby tam bylo větráno, aby bylo odemčeno a zamčeno tam, kde má a stejně tak rozsvíceno. Přes den pak procházím expozice, jestli je všechno v pořádku a kontroluji, aby lidé nesahali tam, kam nemají a sem tam s někým prohodím pár slov. No a nakonec spolupracuji s infocentrem na různých mětských akcích, jako například Podzimní ples nebo Vánoční rozsvícení stromečku.

Do budoucna se to bude rozšiřovat a náplň práce se bude měnit. Zatím nemůžu moc hodnotit, za 2 dny si člověk názorný obrázek neudělá. Mám z toho ale celkem dobrý pocit. Baví mne to, oproti minulým pracím to není žádná extra dřina a má kolegyně z infocentra je fajn, se vším poradí a pomůže a dá se s ní mluvit. :)

Doufám tedy, že mi to vyjde a že se mi tenhle hezký obrázek za dalších pár dní nezkazí. Zítra si jdu na úřad pro smlouvu. Také se budu snažit udělat si víc času na blog. Teď už by to neměl být takový problém.

Děkuji vám za to, že sem chodíte. :)

Vaše pracující Ginger White