Prokletí mateřského jazyka

19. srpna 2016 v 17:40 | Ginger White |  Má maličkost
aneb přeřeknutí se nikdo neubrání..

Je všeobecně známé, že je český jazyk těžký a jak sama na sobě vidím, tak nejen pro cizince. Narodila jsem se v České republice rodičům narozeným v Československu. Z mamky strany jsem čistá češka, z taťkovo strany je to trochu složitější. Přes tohle všechno mám prostě s našim krásným jazykem problém a tím nemyslím pravopis (i když ruku na srdce, v tom také není každý dokonalý) nebo význam slov. Tím myslím obyčejnou a jednoduchou mluvu.

Možná, že to přitahuji. Prostě přitahuji přeřeky. A to v těch nejvíce hloupých chvílích. S mou mírně ztřeštěnou povahou ale dochází k tomu, že se svému vlastnímu přeřeku směji tak dlouho, až to musí být lidem nepříjemné, a co že jsem to vlastně chtěla původně říct? To už se asi nikdo nedozví.. :D

To si pak jeden jde koupit do zverimexu křeč na klecka, nadává psovi ať neskáče, že ta barva tráví (tráva barví), na zahrádce sbírá filajky, v televizi se dívá na "Erkyla Pojarota" a poslouchá hudbu Bon Jon Joviho.. Padají otázky typu: "A prosimtě, jak se jmenuje ten Stropnický příjmením?" a v televizi právě běží Kriminálka Jů Ňork.. Pokud zajdeme ještě hlouběji, tak člověk vystupuje z vagínu a na metru potkává jen samé Honďalany. V kavárně si objednává prase bez kofeinu a jí drozdálý ananas (dozrálý). Večer sleduje Bylo nebylo místo Věřte nevěřte a sympatický herec ze seriálu Ztraceni se jako zázrakem nechal přejmenovat. Už není Josh Holoway, místo toho je Džožo Louvej. No a proč si nezajet za kamarádem? Vždyť by bylo fajn být u Míry v Ameriky. Zajímavé také je, že je to nejspíše vlastnost dědičná. Moje mamka se totiž na svatbě hostů ptala, jestli neviděli její šukavičky (rukavičky) a v obchodě si kupovala mléko a rohléky.

Napadaly by mne další a další příklady mé hlouposti, ale to by bylo na dlouho. :)

Máte také nějaké vtipné přeřeky? A dostali jste se kvůli tomu do nějaké zajímavé situace?

Vaše "přeřekujícíse" Ginger White
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Magda T. Magda T. | E-mail | Web | 19. srpna 2016 v 18:11 | Reagovat

V tom se úplně vidím :D. Já si dodnes pamatuju, když jsem asi devítiletá předčítala před celou třídou nějakou učebnici, a místo svatá Barbora jsem se přeřekla na svatou Bramboru. Děsí mě to dodnes a nerada mluvím, protože ze mě vždycky vyleze něco podobného.

2 Imaginární přítelkyně Imaginární přítelkyně | Web | 20. srpna 2016 v 14:45 | Reagovat

Přeříkávání je asi normální. Taky se mi to stává, celkem běžně, většinou nad tím mávnu rukou nebo se tomu zasměju a za hodinu už o tom nevím. Takže bohužel se o svoje vlastní "perličky" nemohu podělit :)

3 Sonya Sonya | E-mail | Web | 28. srpna 2016 v 16:31 | Reagovat

Bylo Nebylo místo Věřte nevěřte, ou :D To bolo pekné.
No ja mám pár perličiek z maturity, ale skôr sú to "preklepy" typu: "No, Štefánikov otec bol katolícky kňaz" a na francúzštine som namiesto batiment (budova) povedala bateau (loď), ale to je úplne cudzí jazyk, že...
A vôbec, keď sa nad tým napokon zasmeješ, tak je to v poho :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama