Srpen 2016

Už nám z toho hrabe

30. srpna 2016 v 9:50 | Ginger White |  Téma týdne
Nehodlám tu moralizovat, to opravdu ne. A nebudu nikomu vtloukat do hlavy, že bez technologií a vymožeností moderního světa bysme se měli líp. Sama jsem v té technologické pasti chycena. Opravdu si nedokáži představit život bez svého počítače, tabletu a chytrého telefonu. Kdo z vás však ano?

Samozřejmě tak nějak ve skrytu duše vím, že bych se možná měla lépe, nechycena v téhle síti a neustále "na síti". Mě se ale nechce. Nechci se vzdát věčného sledování seriálů. Bez GoT, TWD a Naruta by můj život stál za hovno. A co teprve bez her? Jak bych trávila většinu večerů, než hraním DoTa 2, Shakes and Fidget, Heroes nebo Diabla? Kde bych naháněla pohyb, kdybych neměla XBox? Vždyť bych si jinak nezažila na vlastní kůži hodiny profesora Snapea ani porážku Lorda Voldemorta.. A jak bych přežila celý den v práci s pocitem, že se nikdo nepostará o mého kocoura, neodkliká Simpsonovi a nezahraje si Morhuhn? Vždycky se přece hodí sestřelit pár slepiček.. No a kde jinde by se naše rodina sešla, než u vysílání MasterChefa? Jak bych se spojila s kamarády, když bych neměla Facebook a Skype? Vždyť já už vlastně vlastní rukou svou dopis napsat nedokáži.. A kde se jako posílá? Známka? Co to je? Vždyť bez všech těch technologií bych byla ztracená v tomto světě.. Já potřebuji všechny ty informace. Tu kupu informací zahrnujících můj mozek pokaždé, když vstoupím skrze internetovou bránu. To jen díky ní dokážu zapomenout na všechny skutečné starosti a strasti..

Ale teď vážně. Berte to s velkou nadsázkou. ;) Já zase takový závislák nejsem. Možná jen trochu.. Opravdu není dobré se nechávat moc svazovat všemi technickými vymoženostmi a zapomínat, že tam venku je skutečný svět. Na druhou stranu extrémně odsuzovat všechny technologie je také hloupost. Pomáhají nám totiž držet krok s moderní dobou a uznejte, že bez nich by to kolikrát nebyla taková sranda. Technologie je potřeba využívat, ne se nechat jimi zneužívat a svazovat. :) Stejně jsem vždycky ale snad až nadšená, když vidím, jaký technologický pokrok lidé udělali a já jen doufám, že se v něm neztratíme, a že nepovede k naší zkáze. Jen si vzpomeňte na film Já, robot..

Vaše "moderní" Ginger White

Sasuke (Naruto) - kresba

28. srpna 2016 v 19:58 | Ginger White |  Mé výtvory
Ti vnímavější ví, že mám moc ráda Mangu a Anime a také ví, že mám jednu velkou.. ne, obrovskou závislost - Naruto. A ne, nestydím se za to! :D Nicméně jsem si všimla, že většinu mých výtvorů na toto téma jste viděli, co se týče profilů, obličejů. Tak jsem se rozhodla nakreslit Sasukeho v celé jeho kráse. Snad se zalíbí. ;)

Jinak se moc omlouvám za kvalitu fotky, ale z ničeho nic mi přestal fotit foťák na mobilu a musela jsem to vzít přes ne moc kvalitní webku.. :)


Autor: Ginger White

Klobouk - obraz

28. srpna 2016 v 14:46 | Ginger White |  Mé výtvory
Ano, přiznávám. Opravdu to mělo vypadat jako Kloboučníkův klobouk.. Však víte, toho z Alči. A ano, taky přiznávám, že nakonec tak ani nevypadá. Proto se jmenuje jen Klobouk. Prostě Klobouk. Možná, že to spíš vypadá jako pařez..? No přesto sem obraz přidám, protože je to jeden z mých prvních pokusů se štětcem a akrylovými barvami. Nečekám zázrak, ale možná, že se najde někdo, komu se obraz zalíbí. A to i přes nesčetné množství hloupých chyb a špatný výběr barev. :)


A detail, abyste se pokochali chybami z blízka. :D Ve skutečnosti chci také říct, že každý někde začíná a já si myslím, že díky trénování a zkoušení jsem se hodně zlepšila. Stejně tak můžete i vy. Tak nevzdávejte své koníčky, když se vám nedaří. Vytrvejte a uvidíte, že vaše snaha přinese ovoce a možná i ovace. :)


Vaše "takéchybující" Ginger White

Paul McCartney

26. srpna 2016 v 9:36 | Ginger White |  Srdeční záležitosti
Aaa.. chvíle napětí.. anoo.. a zase článek o ničem. Zoufale jsem chtěla něco přidat, ale jelikož mé články většinou trvá napsat trochu déle a já odcházím za chvíli do práce, tak sem šoupnu jen další srdcovku. :) Já vím, trapné vyplňování blogu nepředmětnými články, ale pravda je, že nějaké lidi to prostě přiláká, a proto to dělám, že ano..

Ne. Teď vážně. O Siru McCartneym prostě napsat musím a divím se, že jsem ho do srdcovek nepřidala hned jako prvního. Já jsem opravdu velký fanda The Beatles a jak téměř všichni v mém okolí ulétávají na nekonvenčnosti, upřímnosti, drzosti a odvázanosti Johna Lennona, já jsem spíše na talent, sarkasmus, životní sílu a melodičnost Paula McCartneyho. I když John má v mém srdce také vyhrazené místo. Líbí se mi Paulova tvorba od počátku Brouků, až dodnes. Sice je pravda, že ne všechny alba si poslechnu, ale například to poslední - New - mi hraje doma celkem často. Paul pro mě hodně znamená a letos jsem si splnila velký sen, byla jsem na jeho pražském koncertě. Víte, obešla jsem spoustu hudebních akcí, tahle pro mě byla ale tou nejlepší a je neuvěřitelné, kolik má Paul energie a co všechno do toho dává. Je neuvěřitelný. :)

Tady přidávám píseň z posledního alba (když nepočítám Best of, které vydal nedávno) - Alligator. Doporučuji si však poslechnout celé album, je skvěle ucelené a každá píseň z něj mě baví. :)

zdroj: youtube.com


Má maturita

25. srpna 2016 v 15:19 | Ginger White |  Má maličkost
Zkouška dospělosti? To těžko.. Tedy alespoň já nedospěla. Ani asi nedospěji. Popravdě řečeno, co to vlastně znamená? Nemyslím si, že znám někoho dospělého. I když má maturitu. Proboha.. Horší úvod článku jsem snad v životě nenapsala. Pardón, já jen prostě neumím psát ty začátky. A to mám maturitu! Ne opravdu, už začínám být trapná, takže k věci. :)

Někdo maturitu udělá, někdo ne. Někoho to čeká, někdo to má za sebou a někdo si to zkusí vícekrát. Já díky bohu jen jednou. I když pravda je, že žádný velký dojem ve mně tahle zkouška ohněm nezanechala.

Jak to tedy probíhalo?

Měla jsem tři části maturity - státní, praktickou a ústní. To vše se konalo v jednom měsící - květnu 2015 (sakra to je to už přes rok..? - neskutečný). První mě čekala státní, písemná maturita. Čeština sloh a didaktický test a stejně tak angličtina. Matice jsem se díky bohu vyhnula. To bych možná tenhle článek ani nepsala.. Angličtina pohoda a klídek. Nebyla jsem ani nervózní, vše jsem stíhala. Dohromady jsem měla nějakých 98% a to s prstem v nose. :D U češtiny jsem si tak jistá nebyla. Byla jsem dost vynervená, protože na jazyky jsem sice talent.. to jo.. ale ne na ten náš mateřský. Sloh se mi moc nepovedl a to jsem měla nějaký zvláštní pocit, že jsem ho napsala naprosto fantasticky. Nostradamus ze mě asi nebude.. U didakťáku jsem si zase myslela, že jsem ho pos*ala a hle - měla jsem za 2. Státní za mnou a mně spadl jeden velký kámen ze srdce (i když výsledky jsem samozřejmě měla až na konci měsíce).

Jako další následovala praktická maturita. Jednou částí byla ekonomická práce. Tu jsem psala na hospodaření podniku a téměř celou jsem jí obšlehla z učebnice ekonomiky mého bratra.. (nee, to bych si nedovolila ;)).. Dostala jsem za 2, protože jsem měla málo praktických příkladů. To mě ale opravdu netrápilo. Vychcanost jede! Chtěla jsem říct poctivost.. Poctivost jede, sakra děcka! To si pamatujte.. :D Druhou částí, protože jsem studovala gastronomický obor, byla obsluha. Nee, nemuseli jsme nikoho ve skutečnosti obsluhovat - to bych tento článek asi taky nepsala. Klasika - vytvořit slavnostní menu a seminární práci k dané příležitosti, kterou jsme losovali. Já mám smůlu. Mám prostě debilní smůlu. Měli jsme skvělý témata.. Valentýnská večeře, narozeniny, myslivecká slavnost, rybí slavnosti nebo oslava pro děti. Sakra tolik nápadů bych měla. Já si vytáhla poje*anou oslavu Nového roku. Díky, díky všem. Jediné téma, které jsem nechtěla.. :D No a k tomu samozřejmě i prostřít stůl a u něj mluvit o oslavě a o složitém způsobu obsluhy. Nakonec za 2. Trochu jsem popletla podávání nápojů a také jsem zapomněla (nebo jsem spíš nikdy nevěděla), že Becherovka se podává namražená.. Tak promiňte, že tento zázrak Karlových Varů moc nepiju.. Pravda je, že jedna moc hodná paní učitelka se mě snažila rozkošně potopit. Já si však byla jistá v kramflecích a snadno jsem se nevzdala.. Udělala jsem dobře. Ze seminární práce jsem měla za 1. Tedy skoro ne, protože jsem jaksi zapomněla, že se dokumenty mají zarovnávat do bloku.. To jako vážně? Tohle se dnes u maturit řeší? To nevadí, že nevíš, jak se to píše. Hlavně, že to máš zarovnané do bloku - na to mi hodně dáme.

Poslední a pro mě nejjednodušší částí byla část ústní. Ráno před zkouškami jsem vykouřila asi půl krabičky cigaret, ale jinak to bylo fajn a dokonce jsem si to celkem užila.. Ne mami, přísahám, že nekouřím! Angličtina? Zase samozřejmě pohoda. Vytáhla jsem si Williama Shakespeara a literaturu. Dokonalé téma. Za 1 a to jsem tam ani nestrávila předepsaných 15 minut. Ekonomika? Pohoda. Vytáhla jsem si mzdy. Za 1. Kein problem. Informatika? Paní předsedkyně si zrovna na mou zkoušku velmi naléhavě odběhla. Náš perfektní učitel (jeden z mála, s kterým se dalo normálně bavit) se zeptal na to, jestli umím tancovat valčík.. Netuším proč. Poté mi ukázal jak se tedy v tom Excelu ty tabulky tvoří a dal mi za jedna.. Ehm. Nevím, jestli bych to měla takhle zveřejňovat. Nicméně tento učitel byl pro mě takový zachranný bod střední školy. Mohla jsem za ním s jakýmkoliv problémem a přestože byl samá sranda, dokázal nás naučit. Kéž by takových učitelů bylo více.. Čeština? Svatý Xaverius od Jakuba Arbese. No něco ze mě vypadlo a myslela jsem si, že mi dají tak za 4.. A hle! Za 1.. Doteď nechápu jak a proč.. ? Asi mé kouzlo osobnosti.. :D No a praktické předměty? Vytáhla jsem si lihoviny. 15 minut jsem breptala o alkoholu - aniž bych věděla, jestli to všechno říkám správně.. A znovu tam byla má oblíbená paní učitelka, která se mě snažila potopit. Ta ženská mě snad pronásleduje.. Naštěstí jsem si zase byla celkem dost jistá a má výsledná známka byla znovu za 1.

Popravdě? Květen utekl jako voda. Myslela jsem si, že se budu cítit nějak zvláštně nebo výjimečně. Hlavně, když má maturita nakonec dopadla výborně. Po tom, co jsem vše udělala, sedla jsem si se spolužačkou do baru. Objednaly jsme si panáka Jacka Danielse a chvíli jen tak tiše seděli. "Máme to".. prohlásila jsem po chvíli a pozvedla sklenku. "Jo..máme.".. odpověděla ona a přiťukla si. Žádné velké oslavy, žádný pláč štěstí ani obrovská radost. Nejspíš jsem to ani nechtěla. Věděla jsem totiž, že jakmile tohle skončí, budu muset být tou dospělou. Budu vypuštěná do světa na vlastní pěst a už mě nikdo nepovede za ručičku. Nebyla jsem připravená a nejsem ani teď. Ale peru se s tím a možná o tom je život, možná o tom je dospělost. Umět najít své místo a probojovávat se skrze všechny strasti. Nic to ale nemění na tom, že ve skrytu duše stále toužím být malým dítětem, hrajícím si na piráty a majícím svou falešnou iluzi o krásném a nezkaženém světě.

Nicméně si stále stojím za tím, že maturita je jen fraška a pokud nepočítám státní, která není tak složitá, je to nejspíš jen o tom, jak sympatický člověk je a jak si sedne s učiteli. A ne, Jidáš opravdu nebyla podpásovka.. Já odpověděla správně a je ostuda, že většina z vás ne. Jen do mě, ale je to prostě tak..

A jak probíhala vaše maturita? Byla to pro vás zkouška ohněm nebo jen rutinní záležitost?

Vaše "nedospělá" Ginger White

Prokletí mateřského jazyka

19. srpna 2016 v 17:40 | Ginger White |  Má maličkost
aneb přeřeknutí se nikdo neubrání..

Je všeobecně známé, že je český jazyk těžký a jak sama na sobě vidím, tak nejen pro cizince. Narodila jsem se v České republice rodičům narozeným v Československu. Z mamky strany jsem čistá češka, z taťkovo strany je to trochu složitější. Přes tohle všechno mám prostě s našim krásným jazykem problém a tím nemyslím pravopis (i když ruku na srdce, v tom také není každý dokonalý) nebo význam slov. Tím myslím obyčejnou a jednoduchou mluvu.

Možná, že to přitahuji. Prostě přitahuji přeřeky. A to v těch nejvíce hloupých chvílích. S mou mírně ztřeštěnou povahou ale dochází k tomu, že se svému vlastnímu přeřeku směji tak dlouho, až to musí být lidem nepříjemné, a co že jsem to vlastně chtěla původně říct? To už se asi nikdo nedozví.. :D

To si pak jeden jde koupit do zverimexu křeč na klecka, nadává psovi ať neskáče, že ta barva tráví (tráva barví), na zahrádce sbírá filajky, v televizi se dívá na "Erkyla Pojarota" a poslouchá hudbu Bon Jon Joviho.. Padají otázky typu: "A prosimtě, jak se jmenuje ten Stropnický příjmením?" a v televizi právě běží Kriminálka Jů Ňork.. Pokud zajdeme ještě hlouběji, tak člověk vystupuje z vagínu a na metru potkává jen samé Honďalany. V kavárně si objednává prase bez kofeinu a jí drozdálý ananas (dozrálý). Večer sleduje Bylo nebylo místo Věřte nevěřte a sympatický herec ze seriálu Ztraceni se jako zázrakem nechal přejmenovat. Už není Josh Holoway, místo toho je Džožo Louvej. No a proč si nezajet za kamarádem? Vždyť by bylo fajn být u Míry v Ameriky. Zajímavé také je, že je to nejspíše vlastnost dědičná. Moje mamka se totiž na svatbě hostů ptala, jestli neviděli její šukavičky (rukavičky) a v obchodě si kupovala mléko a rohléky.

Napadaly by mne další a další příklady mé hlouposti, ale to by bylo na dlouho. :)

Máte také nějaké vtipné přeřeky? A dostali jste se kvůli tomu do nějaké zajímavé situace?

Vaše "přeřekujícíse" Ginger White

Zrzka obraz

19. srpna 2016 v 17:17 | Ginger White |  Mé výtvory
Takový starší počin. :) Původně jsem ten obraz pojmenovala "Oběť trestného činu", ale změnila jsem to na "Zrzku", ať to není tak morbidní. Tak snad se někomu zalíbí. ;)

Hudba poslouchaná při tvorbě: Jack White


K úrazům vlastní blbostí

15. srpna 2016 v 10:23 | Ginger White |  Má maličkost
Nikdy jsem neměla v plánu, aby to tu vypadalo jako nějaký můj deníček (nebo jak se těmhle blogům nadává). Nicméně to tu tak vypadá čím dál tím víc.. To samo, já nic.

Po celkem vážných tématech bych ale chtěla odlehčit. Zjistila jsem, že mám spoustu zábavných historek, se kterými bych se s vámi mohla podělit a ráda to udělám. Tohle vyprávění tedy není jedno z nejzábavnějších, ale stalo se to minulý týden a chci, abyste viděli, jaký jsem idiot. :D

Mám to tak celý život. Většinu úrazů, a že jich bylo, jsem si způsobila hlavně vlastní nešikovností, neopatrností a blbostí. Díky mé nepozornosti kolikrát vznikají zajímavé situace. Jednou jsem například šla u mé babi na zahradu a cestou ze schodů jsem si zpívala "Hledááám důůům holubííí..". Bůh ví proč. V zápalu zpěvu jsem se na posledních schodech ukopla a prolétla jsem se po baráku jako ten holub. Naštěstí to odnesla jen naražená ruka a má bránice po záchvatu smíchu, když jsem si představila, jak komicky jsem u toho musela vypadat.

No nějak podobně jsem přišla i k nalomeným prstům, otřesům mozku, všemožných naraženinám, odřeninám, podlitinám, monoklům a jiným lehkým zraněním.

Minulý týden se mi ale povedl další mistrovský kousek. Ti všímavější možná ví, že si přivydělávám v Německu jako zmrzlinářka - ne, není to tak super, jak to zní. No a vždy než zavírám, musím vyčistit Sahnemachine (přístroj na šlehačku). Rozebírám ho a všechny díly myji v myčce, pak se zase skládá. Nicméně jedna z kolegyň, se kterou se střídám, má nejspíš koňskou sílu. Ta "zánemašina" má takovou hlavici a na ní ještě jednu kovovou součástku, která se tam musí zasunout a zaháknout. No ať jsem se snažila sebevíc, prostě mi to nešlo od sebe. Už jsem začínala být pěkně naštvaná, vzhledem k tomu, že jsem absolutně nic nestíhala a k tomu všemu tohle. Vzala jsem si tedy utěrku, aby mi to neklouzalo, hlavici strčila mezi nohy a vší silou jsem tahala a tahala. Prásk! Hurá! Hlavice se uvolnila. Já se ale vší tou silou, a že jí také nebylo málo, praštila kovovou těžkou součástkou do kolena. Slova, která poté lítala z mých úst, byste možná ani slyšet nechtěly. Další hodinu jsem musela přetrpět s neskutečnou bolestí a kolenem dvakrát tak velkým. Dnes už tam mám díky bohu "jen" bouli a obří modřinu a mohu si jen děkovat za to, že jsem si nic nezlomila.

A jaké z toho plyne ponaučení? Nepoužívej na nic hrubou sílu, pokud jsi naprosto nešikovný trotl. :D

Díky za přečtení. Historky budou přibývat i nadále. A mnohem lepší. Tahle je jen taková na rozjezd.

A co vy? Jste na tom stejně? :)

Vaše "stálesezraňující" Ginger White

Každý svého štěstí strůjcem

11. srpna 2016 v 11:42 | Ginger White |  Téma týdne
Náhody. Můj názor? Neexistují. Tedy alespoň co se týče toho, čeho člověk může dosáhnout. Nemůžu říct, že jsem ateistka. To ne. Každý v něco věří. Na osud já ale nevěřím. Myslíte si, že je vše předem dané? To by můj život ztratil smysl, protože proč se o něco snažit, pokud to stejně dopadne tak, jak to máme předepsané..?

Každý svého štěstí strůjcem. Tomu já věřím. Doufáte, že je váš osud bohatství? Čekáte, že vám osud přihraje toho pravého partnera nebo skvělou práci? Ale houby.. Na co marnit čas čekáním na něco, co se ani možná nestane? Vemte život do svých rukou a zdokonalujte se. Nevadí, že začnete od ničeho. Spolehněte se na sebe samotné a do všeho dávejte vše. Jen tak dosáhnete svých cílů. Věřte si a spoléhejte na sebe. Něco se vám nepovede? Nejde vám to? Učte se ze svých chyb a nevzdávejte to!

Každý má právo být tím, kým chce. Je to ale jen na vás. Nečekejte, že vám kostky osudu něco přihrají. O tom život není. Přestaňte čekat na náhodu. Vytvořte si šanci sami. Dělejte to, co vás baví. Protože i když vám to ze začátku nejde, cvičením a trpělivostí se zlepšíte. Mějte pevnou a silnou vůli a nenechte se zvyklat svým okolím. Pochvaly si berte k srdci, ale nenechte si je stoupnout do hlavy. Negativní názory si klidně vyslechněte, zamyslete se nad nimi a pokuste se z nich poučit.

Buďte sami sebou. Buďte dobrým člověkem. Máte pocit, že i přes všechnu pomoc okolí, vám stejně všichni se*ou na hlavu? Vydržte. Vyplatí se to. Rozdávejte úsměvy a nesuďte. Šiřte lásku a bezpečí. Někdy je to těžké, ale lidé si vás budou vážit. A pokud si vybojujete respekt a obdiv lidí, svět vám bude ležet u nohou a k vašim snům budete mít blíže. Nebojte se říct svůj názor a poslouchejte názory ostatních.

Nikdo vás životem neprovede za ruku. Život je boj. Lidé jsou bojovníci. Přežijí jen ti nejsilnější. Nebojte se život žít. Od toho život je. Nečekejte na pomoc a snažte se sami. Budete mít lepší pocit.

Nikdy jsem nepsala motivační článek. Ani nevím, co mě to popadlo. Nicméně toto je má cesta. Takhle se snažím žít a čekám a doufám, že to přinese výsledky, které si přeji. A kolikrát je to opravdu těžké, ale bojuji s tím, protože vím, že je na světě spousta lidí, kteří to mají o moc těžší.

Snad dává článek alespoň nějaký smysl. Díky za přečtení. :)

Vaše motivovaná Ginger White

20 věcí, které miluji

9. srpna 2016 v 11:07 | Ginger White |  Má maličkost
A je tu další článek o ničem. Chtěla jsem psát k tématu týdne, ale zatím mne k tomu nic nenapadlo. Asi mi s přibývajícím věkem ubývá fantazie. :D Nicméně, už tu bylo 20 divných faktů o mně, a tak mne napadlo sem na druhou stranu dát 20 věcí, které miluji. Ať to tu není pořád tak depresivní. Třeba se s někým shodnu. ;)

1. Víte jak lidé milují vůni nových knih? Tak já mám ráda vůni starých knih. Třeba když přijdu do antikvariátu. To je úplné nebe pro mě. :) V Praze jsem si zamilovala jeden antikvariát, kousek od OC Flora. Byl to jeden z prvních obchůdku, které jsem si tam našla.

2. Zimu. Jako vážně. Mám ráda všechny roční období, i když v posledních letech mi přijde, že je pořád stejně, akorát v létě tepleji.. Miluji sníh, i to, jak je mi zima. Miluji své zimní oblečení, svoje šněrovací boty a svůj kabát. Miluji to, jak přijdu promrzlá domů a dám si horký čaj zabalená do deky u své oblíbené knihy. Ať už je zima!

3. Jídlo. K tomu asi nemusím nic dodávat.. A Jamieho Olivera. Strašně ráda vařím, bohužel to nutně nemusí znamenat, že to dělám dobře. :D

4. Hudbu. Kdo ne? Je už to strašně ohrané, ale bez hudby prostě nemůžu žít. A hlavně bez koncertů. Vždy když delší dobu nikam nejdu, mám absták. A samozřejmě je asi poznat, že jsem obrovský fanda The Beatles. :)

5. Modrou, fialovou a šedou barvu. Většina mého šatníku, když nepočítám černou. :D

6. Auta. A nejen ta rychlá. Auta mě prostě zajímají. A také jsem velkým fanouškem Top Gearu. I když teď už vlastně Grand Tour. ;)

7. Zvířata. Nejvíce pejsky. Tak to je jasné. Já se zvířaty vyrůstala. Ten, kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi. Ten, kdo ubližuje zvířatům, není člověk.

8. Alkohol. A teď nemyslím ve velkém množství. Těžko byste mě hledali někde "zkalenou". Myslím tím alkohol na chuť. Mám ráda gin a mám moc ráda whisky. Johnnie Walker, Jak Daniels, Jim Beam, Tullamore Dew.. nepohrdnu. :)

9. Miluji série Harryho Pottera, Star Wars, Star Treku, Indiana Jonese, Pána Prstenů, Hobbita, Avengers (a všech těch filmů kolem), X-menů a Hannibala (Mlčení jehňátek, Hannibal zrození, Červený drak..).

10. Miluji anime Naruto. Miluji postavy, příběh, soundtrack a ten japonský dabing! Pomalu začínám nakupovat věci a ráda bych udělala cosplay. :) Také miluji cosplaye.

11. To mě přivádí k tomu, že miluji cestování. Byla jsem ve Španělsku, v Chorvatsku, v Německu, v Rakousku, v Itálii, ve Francii. Ale země, kterou bych chtěla navštívit nejvíce je Japonsko. Miluji jeho kulturu. A také Anglii.

12. Miluji umění.

13. Miluji samotu, stejně tak ale miluji přítomnost lidí a takové ty narázové a neplánované akce.

14. Miluji DoTu 2. Nevypadám na to, ale hraju. :D

15. Miluji horory. Jsem fanatik. Vždy, když jsem sama, tak se v noci dívám na horory. Miluji ten strach a adrenalin. Jsem blázen. Pak se bojím jít i na záchod, ale užívám si to. :D

16. Myslím, že v tomto bodě stačí vypsat jen jména a hlavně dámy pochopí. Ewan McGregor, Johnny Depp, Hugh Jackman, James McAvoy, Vin Diesel a Michael Fassbender.

17. Bylinky. Už od mala je sbírám, mám spoustu knih. Ráda z nich dělám odvary, mastičky, sirupy i čaje. Stejně tak je ráda používám při vaření. Pěstuji si doma i rajčata, okurky a papriky. Chilli papričky a mám i citronovník.

18. Svou rodinu a přátelé. Ale to je asi celkem jasné. Přátel nemám moc, ale vím, že jsou to ti praví. :)

19. Takový trochu temnější svět, vyjádřený tvorbou Tima Burtona a Edgara Allana Poe. Hlavně ten druhý mne hodně ovlivnil, mám doma spoustu knih a jeho povídky už od dětství miluji.

20. No, co bych to byla za blogerku, kdybych si nešplhla a nenapsala, že miluji blogování a vás, čtenáře! :) To je jasné. Mám ráda i čtení některých ostatních blogů a zapojování do diskuzí.

Já myslím, že by ten seznam mohl mít klidně 40 bodů a měla bych co psát. Už takhle je to ale celkem nudné čtení. Pravda je, že věcí, co nesnáším, by bylo víc. :D

Tady jsem našla fotku z Francie. La Sorbonne. :) Já sice vypadám jako trotl, ale bylo tam fajn. Dostala jsem to k 18tým narozeninám.


Tak co? Shodnu se v některém bodu s někým z vás?

Díky za přečtení.

Vaše milující Ginger White