Závislost na spěchu

19. července 2016 v 15:22 | Ginger White |  Téma týdne
Existuje řada článků o tom, jak je dnešní doba uspěchaná, jak nás stresuje a jak se neumíme zastavit, odpočinout si. Ráda bych se na to ale koukla z druhé stránky věci. Existují totiž lidé, kteří se nezastaví, i když mohou, protože jim právě neustálá aktivita vyhovuje. Jsem jedním z nich, ale tak napůl.

Já bych rozdělila uspěchané lidi do dvou skupin - pozitivní a negativní. Začneme s tou horší variantou. Jedním z odstrašujících příkladů jsou podle mne rodiče, kteří nemají na děti dobrý vliv. A to z obou pohledů. Když dítě vyrůstá v rodině, kde se razí heslo "Nikdy se nezastavit", připadá mu to potom normální. A ještě horší je, pokud to rodiče dětem "cpou". Tím myslím takové to klasické Musíš začít dělat tenhle sport, musíš být nejlepší, neohlížej se na ostatní, buduj si kariéru!. Ono je na jednu stranu fajn, když se rodiče snaží rozvíjet v dítěti vztah například k danému sportu a někam ho popostrčit, motivovat ho a rozvíjet jeho talent. Ve většině případů (těch co já znám), to ale dopadá tak, že když bylo ještě mimčo v bříšku, rodiče se rozhodli, že dítko bude závodně lyžovat. Nedali mu na vybranou. Od malička ho cpou na všechny možné soutěže a nutí ho tvrdě trénovat. Dítě pak většinou v dospělosti, pokud z něj není vrcholový sportovec, získá k dané aktivitě odpor a kolikrát vznikají i z tohoto důvodu konflikty v rodině.

U nás doma to bylo tak, že nás rodiče nechali si vyzkoušet různé věci, a když viděli, že nás něco baví a jde nám to, snažili se nás podpořit. Vztah k dané věci jsme si ale museli najít sami. Podle mě to byl celkem dobrý přístup. Můj brácha takhle dlouhé roky hrával závodně fotbal a našel si vztah k různým sportům. Já zase přešla na volejbal, který jsem také hrávala závodně a nakonec i k té hudbě a malování.

To samé ale platí s kariérou. Pokud děti vidí, že jsou jejich rodiče od rána do večera v práci a že staví kariéru na přední místo hodnotového žebříčku, začnou to považovat za normální. V dospělosti se pak ženou za kariérou a je pro ně kolikrát přednější, než rodina či přátelé. Těžko ale říct, jestli je lepší zaslepený kariérista než naprosto neaktivní flákač..

No a ten pozitivní pohled? K tomu se podle mne řadím trochu já. Ve své podstatě jsem vlastně neuvěřitelně líný člověk. Paradoxně k tomu ale naprosto nesnáším nečinnost a flákání. Stejně tak miluji samotu, ale nesnesu žít bez lidského kontaktu. Já prostě musím něco dělat. Pořád a pořádně. Nemám ráda mrhání časem a u nás se vždy razilo pravidlo Když už něco děláš, tak to dělej pořádně!. No a na druhou stranu mi to také pomáhá zahánět deprese. Jakmile jsem v nečinnosti a mám čas rýpat se ve svých myšlenkách, leze na mě depka. No a tak se snažím to různě zahánět. Když tedy nejsem zrovna v práci nebo nemám jiné povinnosti, jdu se například projít, zacvičit si, vařit (u toho se člověk strašně uklidní) nebo si alespoň čtu a koukám na film. Samozřejmě se meztím věnuji i jiným koníčkům.

No a má původní hlavní myšlenka je asi taková, že jsem jí v průběhu psaní tohoto článku totálně zapomněla... :D

Nicméně každý by si měl najít alespoň chvilku pro sebe a nehnat se pořád za něčím. Chvíli si oddechnout a srovnat si věci v hlavě. Na druhou stranu by si lidé měli přestat stěžovat na tuto uspěchanou dobu, ale snažit se jí přizpůsobit nebo se alespoň pokusit jí žít.

Nepromrhávejte život tím, že o něčem mluvíte, ale běžte to udělat!

Vaše aktivní Ginger White
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paralela Paralela | E-mail | Web | 19. července 2016 v 18:58 | Reagovat

Já třeba myslím, že mladí lidé už si nemají co stěžovat na uspěchanou dobu. Vždycky byla - už se do ní narodili.
Pořád na něčem dělat je nejlepší varianta přežití.

2 sarushef sarushef | Web | 20. července 2016 v 14:05 | Reagovat

Tak s tímhle úplně souhlasím :) Ono je vždycky důležitý najít mezi věcma nějakou zlatou střední cestu a tou pak jít :)

3 Ginger White Ginger White | Web | 20. července 2016 v 15:20 | Reagovat

[1]: "Pořád na něčem dělat je nejlepší varianta přežití." - To se mi líbí, chytrá to slova.

[2]: Jsem ráda, že souhlasíš. Díky za komentář. :)

4 she-keeps she-keeps | E-mail | Web | 24. července 2016 v 20:12 | Reagovat

Zařazuji do výběru na téma týdne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama