Kéž bych měla řeku..

1. července 2016 v 9:48 | Ginger White |  Mé myšlenky
Tohle je takový sled myšlenek, který mě napadl.. no já už vlastně ani nevím při čem. Mám pocit, že to bylo z nějaké písně nebo z něčeho. :D Nejsem si jistá.. :D

Doufám, že se bude líbit. ;)

Kéž bych měla řeku… Kéž bych měla řeku, na které bych mohla kdykoliv odplout. Nechat se unášet nekonečným proudem, daleko od domova, neznámo kam. Kéž bych měla řeku, která odnese všechny lži a vzpomínky pryč. Jako kusy hadru je vezme a omlátí o ostré hrany svých břehů. Kéž bych měla řeku, která by i přes veškerou nestálost a přes veškerý únik, byla vždy se mnou.

Kéž bych byla pampeliška… Kéž bych byla krásná žlutá pampeliška na rozkvetlé louce. Koukala bych na nebe, koukala bych na svobodné ptáky a na majestátní mraky. A jednoho dne, až by přišel ten správný čas, bych se proměnila v načechrané lehké bílé chmýří a následovala ty ptáky. Nechala bych se unášet ve větru a vše by zůstalo za mnou.

Kéž bych byla myšlenka. Myšlenka, která se z čista jasna objeví. Myšlenka, se kterou si může někdo hrát. Která se dokáže zdokonalovat a měnit v jeden jediný kratičký moment. A kdyby už mě to nebavilo, kdybych byla unavená z těch všech změn a přehazování, odešla bych. Odešla bych stejně tak rychle, jako jsem přišla.

Kéž bych byla mír. Mír, který všichni tak nutně potřebují, ale získají ho jen ti, kteří ho jsou hodni. Kéž bych byla mír, který srovná všechnu krutost na zemi. Kéž bych byla mír, který ukončí utrpení tolika lidí. Mír, za který bojovali ti největší hrdinové naší historie. Mír, který čeká na objevení v srdci každého z nás.

Kéž bych byla úsměv. Kéž bych byla úsměv, který prozáří celý den. Úsměv, který všem řekne, že je všechno v pořádku. Který uklidní zuřícího býka i vyděšenou holubici. Úsměv, který léčí. Úsměv, který je nakažlivý, jako smrtící pandemie. Úsměv, na který nikdy nezapomene ten, komu je určen.

Kéž bych byla smrt. Kéž bych byla milosrdná smrt, která dokáže ukončit to největší trápení. Smrt, která i přes všechen smutek, dokáže řešit problémy. Smrt, která i když existuje od počátku, je tak nevyzpytatelná. Smrt, která vzbuzuje respekt a strach v očích těch nejodvážnějších. Smrt, která patří ke každému životu.

Kéž bych byla naděje. Kéž bych byla naděje, která drží i ty nejslabší při životě. Naděje, která dává smysl i těm nejztracenějším. Naděje, která prosvětlí i ten nejtemnější tunel. Naděje, která vykouzlí úsměv na tváři i těm nejsmutnějším. Naděje, která ukáže cestu i těm nevidoucím.

Kéž bych byla dobrý člověk. Kéž bych byla dobrý člověk, který nepotřebuje řeku a ani nechce být pampeliškou. Neutíká od ničeho. Člověk, který nechce být jen něčí myšlenkou. Člověk, který nechce být mír, ale člověk, který mír koná. Kéž bych byla člověk, který vykouzlí někomu úsměv na tváři. Člověk, který i přes svou smrt, přinesl někomu naději. Přinesl někomu víru v lepší život. Udělá z někoho lepšího člověka..

Vaše poetická Ginger White
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama