Hluboko uvnitř

14. července 2016 v 15:41 | Ginger White |  Téma týdne
Jsem jediná tak zvrácená, že hned jak jsem si přečetla název tématu tohoto týdne, pomyslela jsem na... No to je jedno. Tento blog není zaměřen na rozebírání takových témat, jakými je sex. I když neříkám, že by mě nebavilo o něm psát.. Nad tím se ještě zamyslím.. Ne! Zpět k tomu, o čem vlastně budu psát! Sex, sex... NECH TOHO GINGER!

Ale teď vážně. Druhou věcí, která mne napadla hned po šuk..., je lidská odhodlanost. A celkově lidská osobnost. Proč? Příklad mohu uvést třeba na takové závislosti (mé oblíbené téma, jak poslední dobou pozoruji..). Jak moc se dokážou drogy dostat do mysli člověka? A jak hluboko uvnitř je zakódována nějaká obranyschopnost proti nim? Jak hluboko musí člověk spadnout, aby si to uvědomil a jak moc musí pátrat uvnitř sám sebe, aby se z takové závislosti dokázal dostat? Jak hluboko dovnitř musí sáhnout lidé, kteří chtějí takovému člověku pomoci a do jaké míry můžeme drogami měnit náš vnitřek, dokud se z nás nestane jiný člověk? Dokud se nerozpadne náš charakter a poslední střípky naší osobnosti se rozpadnou na prach?

Třetí věcí je, hned po šuk... a drogách, trauma. Myslím tím duševní trauma. Každý má samozřejmě jiný práh psychické odolnosti a každý potřebuje různě silný determinant, různě silnou traumatizující okolnost, než se sesype. Smrt blízkého člověka se někoho dotkne jinak než druhého, stejně tak jako zneužívání nebo například přítomnost u násilného trestného činu. Tak jak moc musí daná událost zasáhnout do našeho vnitřního světa, jak hluboko je v každém z nás ten pomyslný čudlík, který když se spustí, není cesty zpět? A když se někomu podaří tento čudlík zmáčknout, jakoby se posunoval více a více z našeho nitra. Jako by bylo po několika bolestných okamžicích mnohem snažší na něj dosáhnout, a i když si všichni myslí, že nás tyto okolnosti utužují a trénují, my se přitom stáváme zranitelnějšími a citlivějšími, než kdy předtím..

No čtvrtá věc je konečně trochu pozitivnější. Jak moc na nás musí zapůsobit člověk, když jsme ochotni propadnout lásce? Jak hluboko se musí dostat, aby jsme byli schopni mít oči jen pro něj? Aby hned první věc, na kterou při vstávání myslíme, byl on a stejně tak, aby byl poslední myšlenkou našeho dne? Aby nám jen vzpomínka na něj vykouzlila na tváři ten neovladatelný úsměv? Aby nás držela při životě myšlenka toho, že jen můžeme žít ve světě, kde je on a pokaždé, když tohoto člověka spatříme, zapomeneme na vše kolem nás? A někdy, když se na něj díváme, bojíme se, že je to jen sen a daný člověk zmizí? A víme, že není dokonalý a přesto, že dělá chyby, které bysme nemohli přecházet, jemu odpustíme? Není láska přeci jen o tom, že se lidé dokážou shodnout na kompromisu a odpustit si? A ne se kvůli každému problému hádat, ale snažit se ho dohromady vyřešit? Možná jsem jen naivní.. Tak jak se nás musí člověk dotknout, abysme byli schopni se kvůli němu změnit? Udivuje mne, jak hluboko nás musí takový člověk zasáhnout.

No a má poslední otázka? Jak moc hluboko se skrývá ta má zvrácenost a možná i nějaké zvláštní utajované zlo, když první tři věci, které mne k tématu týdne napadnou, jsou sex (i když na tom asi není nic špatného), drogy a traumatizující události? A láska dostane pomyslnou bramborovou medaili? To je nejspíš ta jediná, na kterou nedostanu odpověď..

Uznávám, že toto není jeden z mých nejlepších článků. Dnes se mi píše nějak špatně. Možná je to ale i výběrem tématu týdne. Tímto si nechci stěžovat, ale poslední dobou mi ty témata nepřijdou nic moc a hlavně mi přijde, že se neustále opakují. Snad se to zlepší. Děkuji za přečtení.

Vaše "zvrácená" Ginger White
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 15. července 2016 v 9:59 | Reagovat

Hehe, tn úvod mi připomíná poslední tři dny :D :D

2 Ginger White Ginger White | Web | 15. července 2016 v 10:32 | Reagovat

[1]: :D Tak to byly asi dobré poslední tři dny.. :D

3 Jana Jana | E-mail | Web | 15. července 2016 v 10:34 | Reagovat

[2]:  šlo jen a jen o myšlenky :D :D takže jak "dobré" nedokážu říci :D

4 Ginger White Ginger White | Web | 15. července 2016 v 11:26 | Reagovat

[3]: Tak to potom jo :D :D

5 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 15. července 2016 v 20:42 | Reagovat

No už jsem si myslela, že to nikdo nenapíše! To bylo to první co mě napadlo! Aniž bych byla zvrácená, to se prostě přímo nabízí. A nejen to, vzpomněla jsem si na jeden blbý strašně starý vtip, jak měla nějaká ženská služku Annu a psa Hlouběje. Někdo ji přepadl a ona křičela "Anno, Anno! Hlouběji! Hlouběji!".  
"Ty vole, dyť už jsem už u klíční kosti." Nevím jestli mám ti povídat, že nám ho vyprávěl bratranec, když nám bylo kolem dvanácti, abysis nemyslela, že mám pro změnu zvrácenou rodinu :-D

6 Lady de Vampire Victoria Lady de Vampire Victoria | Web | 16. července 2016 v 1:44 | Reagovat

dobrý

7 Ginger White Ginger White | Web | 16. července 2016 v 10:20 | Reagovat

[5]: Jéžiš :D Nemyslím, že jste zvrácená rodina, já taky slyšela jako malá takových vtipů.. Nebo máme obě zvrcené rodiny, nevím..  Ale tenhle mě i rozesmál. :D

[6]: Díky Lady :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama