Co je pravé?

4. července 2016 v 11:07 | Ginger White |  Téma týdne
Falešný úsměv, prázdný pozdrav, neupřímný pohled do očí a nicotné podání ruky. To jsem ve svém životě zažila už tolikrát..

Nevím, možná je to dobou, možná je to okolím, možná je to mnou. Přijde mi, že čím jsem starší, tím víc falešných lidí potkávám. Možná ale, že jsem jen paranoidní. A také hodnotím lidi podle prvního dojmu. Já vím, že je to špatná vlastnost, ale je to taky naprosto přirozené. Efekt primárnosti. Děláme to už od nepaměti. Samozřejmě, že si radši sednete v MHD vedle upraveného muže v obleku, než vedle pobudy s roztrhanou igelitkou. A přitom muž v obleku může být nájemný vrah a pobuda zaměstnanec útulku pro psy. Život je nespravedlivý. Jak jinak vysvětlíte to, že na vraha čeká doma žena s dětmi a člověk, který pomáhá zvířatům, se vrací do prázdného a osamoceného bytu.

A co teprve ty pohledy, pozdravy a falešné úsměvy? Někoho potkáte a on vás pozdraví. Je to slušnost. Ale podle mě to už ztratilo veškeré kouzlo. Víte dříve, když se dva potkali, to bylo něco. Nevím, nemůžu hodnotit, jestli to bylo upřímné. Já tu dobu nezažila. Ale když se dva potkali, sundali si klobouk a podívali se zpříma do očí.. "Dobrý den", "Pozdrav pánbůh" nebo "Uctivá poklona".. Když toto říkali, mysleli to tak. Přáli si skutečný dobrý den a takový pozdrav nebo úsměv dokázal hned zlepšit náladu. Dnes jsou to jen prázdná slova. Samozřejmě. Je to slušnost a znak vychování. O jakém vychování ale mluvíme, když tato slova střílíme jen tak do okolí, anž bysme se na chvíli zamysleli nad tím, co vlastně znamenají? To zřejmě ale už nejde. Ta slova ztratila svůj význam. Za chvíli se možná ztratí i ta slova.

A úsměvy? Můžete být sebelepší lhář, ale úsměv vás prozradí. Každý, kdo ví, jak poznat falešný úsměv, také ví, jak strašný pocit to je, pokud přijde od někoho, o kom jste si mysleli, že je skutečný přítel. Falešný úsměv bodá jako dýka do srdce. A i když to na sobě nedáte znát, uvnitř vás to spaluje. Darujete upřímné a srdečné úsměvy, ale vrací se vám jen ty falešné, které vás sráží na kolena. A je velmi těžké najít někoho, kdo je ochoten vám darovat úsměv skutečný. Přitom to není tak těžké, darovat někomu pravý úsměv. I cizímu člověku jím dokážeme zlepšit den. Úsměvy se šetří, i když jsou zadarmo.. Lidé jsou tak zabednění a zkažení dnešní dobou, že šetří i na něčem tak přirozeném, jako je skutečný úsměv.

A já se pak ptám, jak žít v tomto světě? Je to náročné a někdy je opravdu snažší říkat prázdná slova a rozdávat falešné úsměvy. Je to smutné, ale je to tak. A někdy je těžké nevydat se tou snažší cestou. Já jen doufám, že je na světě ještě dostatek takových lidí, kteří volí cestu těžší, ale upřímnější. A je mi smutno, když vidím, kolik lidí zvolilo tu lehčí variantu. Opravdu smutno.

Je to zase směs mých myšlenek. Já si ani nejsem jistá, jestli to dává tak úplně smysl nebo ne.. :D Snad alespoň trochu.

Vaše "znašehosvětazklamaná" Ginger White
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 5. července 2016 v 9:04 | Reagovat

U přátel to mrzí milonkrát tolik, když najednou vidíš ten falešný úsměv a pukne srdíčko ...

2 Ginger White Ginger White | Web | 5. července 2016 v 10:44 | Reagovat

[1]: Přesně tak, ale alespoň se díky němu dají rozdělit přátelé falešní a praví. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama