Červenec 2016

Filmové kresby

31. července 2016 v 15:51 | Ginger White |  Mé výtvory
Nedávno jsem přidávala jednu z mých prvních kreseb a měla dobré ohlasy. Za to děkuji. Ale abyste viděli, že ne vše se mi ze začátku dařilo, mám tu dvě starší kresby. :D Je to kresba Lokiho z The Avengers a Thranduila z Hobita..

No posuďte sami. Podoba tam sice možná je, ale úroveň provedení? No nevím, nevím.. A proč jsem si myslela, že mají lidé tak velké oči? To ví bůh.. :D



Autor: Ginger White

Hudba mě naplňuje

30. července 2016 v 9:54 | Ginger White |  Má maličkost
Je to tak. Hudba mě naplňuje, uklidňuje, rozvášní, rozesmutní, inspiruje, popostrkuje. Dodává mi odvahu, pomáhá mi jít dál, pomáhá mi vychutnávat si okamžiky.. Mohla bych takhle pokračovat dál a dál. Už jako malá jsem zjistila zajímavou věc. Mám totiž výbornou sluchovou paměť. Do školy jsem se nikdy neučila. Přesto jsem byla premiantka na základce a střední jsem prošla s vyznamenáním i u maturity. Stačilo mi prostě poslouchat o hodině a do paměti se mi to vrylo. Dokáži si vybavit hlas člověka a tím i to, co a jak mi říkal.

Možná, že to nemá souvislost. Nevím. Už od mimča jsem ale jako první věc vnímala všemožné zvuky a reagovala na ně velmi brzy. Moji rodiče mi pouštěli všemožnou hudbu a smáli se tomu, jak reaguji. Také jsem se naučila velmi rychle mluvit a číst. Mamka vždy říkala, že jsem neměla první slovo. Já k nim prostě jednoho dne přišla a začala jsem mluvit hned ve větách.

:D Ale abych se tady jen nechválila, věřte mi, co příroda přidala tady, ubrala jinde. :D

No ale abych už se dostala k věci. Hudba. Víte, nikdo a nic ve mně nedokáže vyvolat takové emoce, jako hudba. A nejde tady o styl nebo interpreta. Jde o to, jak je udělaná. Dokáže mne dostat vážná hudba, stejně tak jako rock a metal, přes country a blues a jazz, až k popu nebo třeba k rapu. Mám samozřejmě vyhraněné styly a interprety, které poslouchám nejvíc. Jde o to, že pokud je ta hudba udělaná dobře, nezáleží mi na tom, odkud pochází. Myslím si, že je hloupé odsuzovat něčí umění, ať je jakékoliv, protože každý má svůj styl, každý najde někoho, komu se to líbí a za každým dílem, ať je jakékoliv, stojí tvrdá práce interpreta (teď nemluvím o někom, kdo má na vše najaté lidi..).

Miluji ten pocit. Ten pocit, když slyším poprvé píseň, která mne dostane. Vžiji se jen do melodie. V hlavě rozkládám zvuky a přiřazuji je k nástrojům. Vychutnávám si zpěv, ze kterého můžete cítit emoce interpreta. Zavřu pomalu oči, aby se mi zbystřil sluch a cítím, jak mi nabíhá husí kůže a mrazí mě příjemně v zádech. Zapomenu na okolí, zapomenu vlastně na všechno a nechávám se unášet strhující vlnou hudby. Miluji to.

Hudba pro mě znamená opravdu hodně. A nejen její poslech, ale i její interpretace a skládání vlastních věcí. Co já vím? Třeba sem někdy nějakou mou tvorbu dám. Ale na to se asi zatím moc necítím. :D Stačí ty mé čmáranice a blbosti, co se mi honí hlavou.

Další věcí, kterou zbožňuji, jsou živé koncerty. Byla jsem na hodně vystoupeních. Mezi ty nejlepší můžu zařadit KISS - to je srdcovka a na to, jaký jsou to dědci, tak je to neuvěřitelná show. Byla jsem na nich už dvakrát. Pak jednozančně 30 Seconds to Mars. Bubeník k nám nemohl přijet a nějak jim začala blbnout aparatura. No tak se Jared Leto naštval a třičtvrtě koncertu odehrál jen na akustiku. Byl to úžasný zážitek. Apocalyptica byla taky super, to jo. Asi nejlepším koncertem, na kterém jsem byla, byl Paul McCartney. Jsem velký fanoušek The Beatles a Paula také a ten koncert byl naprosto neuvěřitelný. Ale abych nemluvila jen o zahraničních interpretech. Skvělou atmosféru na koncertě dokáží vytvořit Arakain. Na těch jsem byla asi 5x a Honza Toužimský je má platonická láska. :D Stejně tak samozřejmě Kabáti - to je pro mě česká klasika. Čechomor a Wanastowi Vjecy - to je pecka naživo. No a nejlepší česká kapela, co se týče koncertů? Jednoznačně Chinaski. :)

Dnes se jedu podívat na České Hrady do Švihova - tak třeba tam někoho z vás potkám. ;) Tam je to letos taky docela nabouchaný a jednoznačně se těším na Krucipüsk - ty jsem živě ještě neviděla, a co jsem se jich na základce naposlouchala.

Tak díky za přečtení.

Vaše "dohudbyzamilovaná" Ginger White

Sweeney Todd - kresba

29. července 2016 v 10:06 | Ginger White |  Mé výtvory
Dnes jsem po dlouhé době našla svou starou kresbu, jednu z úplně prvních. Je to vlastně takový můj odpichový můstek, protože po nakreslení tohohle jsem se rozhodla pro tento koníček. :) Sice mu to není moc podobné, ale mně se líbí. Tak snad se někomu také zalíbí.


Autor: Ginger White

Hlasy v hlavě

28. července 2016 v 12:28 | Ginger White |  Mé myšlenky
Takový starší útržek, ke kterému mne inspirovala smrt člověka, který přestal brát své léky na schizofrenii a tři dny na to spáchal sebevraždu skokem pod vlak. Trochu depresivní, ale svět není jen růžový, jak už jsem mohla mnohokrát poznat.

První ranní paprsky dráždí lehká víčka a tělo se pomalu probouzí. Stejně tak ale přichází každé ráno k životu i Oni. Člověk by věděl, co má dělat. Věděl by to. Ale Oni mu stejně radí. Promlouvají k němu. A může dělat, co chce. Může je prosit, aby odešli. Může jim to přikázat, vyhrožovat jim. Nic nefunguje. Jsou stále zde. Tak jako s někým žije partner, rodiče nebo spolubydlící. Tak jako mají psa nebo kočku. Někdo má je. Nebo spíš naopak. Oni mají je. Nikdy ho neopustí. Nepustí se jich. Jejich lstivá slova jsou zaryta v mysli, stejně tak jako drápy dravé šelmy. Drásají vše na kousky. Pohazují si s rozdrcenou duší a srdcem, jako by to byla hra. Podlá hra, ve které je od začátku jasný vítěz. Hoď si korunou. Padne-li panna, prohraješ. Padne-li orel, vyhraji. Tak jak má člověk pokračovat. Síla bojovat pomalu, ale jistě odchází a nezbývá nic jiného než strach. Žádná naděje, žádná radost, žádný život. Jako hadrová panenka v zubech běsnících psů. Co se stane z člověka, když nemůže rozhodovat o svém životě? Co se z něj stane, když každý jeho čin je ovládán někým jiným? Co z něj zbude, až zemře, když zde nezanechá nic jiného, než otisk bláznovství a odvrhnutí svých blízkých. Svých blízkých, kteří se k němu obrátili zády ve chvíli, kdy je potřeboval nejvíce? Když se odvážil, i přes všechny hlasy křičící v jeho hlavě, požádat o pomoc a vše, čeho se dočkal, byl jen strach v očích lidí, které dříve považoval za přátele. Tak co z něj zbude? Co? Na to ani hlasy v hlavě odpovědět nedokážou..

Autor: Ginger White

Naruto - kresby

26. července 2016 v 14:37 | Ginger White |  Mé výtvory
No a je to tu. Před pár dny jsem přidávala nějaké své staré a velmi amatérsky vyhlížející anime kresby. Díky tomu jsem si vzpomněla na to, že jsem se dívala na Naruta a Fullmetal Alchemist. To mě přivedlo k tomu, že bych se mohla kouknout na Naruta (nikdy jsem to nedokoukala a nezačala jsem ani s Naruto Shippuden). No a tak jsem tomu zase propadla a čučím na to od rána do večera.. Měla bych se za to stydět? Možná jo. Já se ale nestydím. :D

Nicméně jsem tedy chtěla zkusit, jestli se za ten rok něco změnilo. Jestli jsem se opravdu zlepšila v kreslení. Pokusila jsem se tedy na papír zvěčnit Naruta, Kakashiho a Jiraiyu. Pro srovnání přidávám i starší kresbu Kakashiho. Myslím, že pokrok je viditelný. Na druhou stranu mám ještě hodně co zlepšovat. :)

Jiraiya


Naruto (ten mi dal celkem zabrat a je to i vidět)


No a tady Hatake Kakashi, pro srovnání se starou verzí. Myslím, že rozdíl je znatelný. :)


Autor: Ginger White

Proč bloguju?

26. července 2016 v 13:55 | Ginger White |  Téma týdne
Téma týdne, u kterého nemůžu propustit uzdu své fantazii, ale spíš psát daná fakta? Skvělé! Protože přesně tohle jsem po všech těch filozofických úvahách potřebovala. :)

Takže, proč vlastně bloguju?

1. Začala jsem s blogem hlavně kvůli vlastní tvorbě. Chtěla jsem vědět názory lidí, kteří nešetří kritikou, aby mi to trochu otevřelo oči a nakoplo mě to.

2. Také ráda píšu a myslím, že mám k hodně věcem co říct. Tak proč to nenapsat na blog, kde můžu s lidmi i zajímavě diskutovat?

3. Měla jsem blogy i dřív, ale znáte to. To byly takové ty první trapné pokusy. Doufám, že na žádný svůj starý blog už nikdy nenarazím.. :D

4. Baví mě to. Baví mě psát, zveřejňovat svou tvorbu a sledovat jiné blogy. Mám to místo facebooku, na který téměř nechodím.

5. Ráda se seznamuji s jinými blogery, protože se mezi našemi řadami najdou opravdu zajímaví a zábavní lidé. :)

6. Mám strašně moc času, protože jsem skončila v práci a stěhovala se z Prahy zpět domů. Teď jsem ve fázi, kdy se poohlížím po jiné práci, a mít blog, to mi přišlo jako zajímavé vyplnění času.

7. No a samozřejmě jsem si trochu potřebovala nafouknout ego tím, že sem lidé chodí. Ze začátku ani tak ne, ale teď mi to samozřejmě lichotí. Uspokojují mě pozitivní komentáře, ráda s lidmi diskutuji a nakopávají a těší mě i ty komentáře negativní. :)

Tak já myslím, že jsou to celkem pádné důvody, proč blogovat. Tímto článkem bych také chtěla poděkovat všem dobrým duším, které sem chodí a nakopávají mě psát dál a lepšit se. Je to ohraný, ale bez Vás by to tu prostě nefungovalo. Díky. ;)

Vaše vděčná Ginger White.

Oko - fotografie

25. července 2016 v 17:22 | Ginger White |  Mé fotografie
Tohle je taková moje srdcová fotka, protože já nejsem žádný extra fotograf a většinu věcí, které vyfotím, zase rychle mažu. Je to už starší, ale strašně se mi líbí. Já mám ve skutečnosti vlasy tmavší a oči mám také hodně tmavé, ale jak svítilo slunce, vytvořilo to hezký kontrast a já jsem na tu fotku pyšná. V rámci možností.. :)


Autor: Ginger White

Ztrácím víru, ne přesvědčení

25. července 2016 v 11:00 | Ginger White |  Mé myšlenky
Víte, já už od mala směřovala hodně k mírové ideologii a pacifismu. Nikdo mě k tomu nevedl. Nemyslím si ani, že by moji rodiče byli pacifisté. Asi ne. Prostě jako bych to v sobě měla nějak zakódované. Nevím. Čím jsem byla starší, tím víc jsem se o pacifismus zajímala a také mu více propadala. Jsem proti jakémukoliv násilí a válkám, neboť jednoduše věřím, že vždy existuje jiná cesta, jak vyřešit spory, i ty mezinárodní, aniž by muselo být použité násilí. Také jsem si jistá, že cena, kterou zaplatíme za válku je vyšší, než její výnosy.

No a samozřejmě jsem i celkem politicky založená osoba a sleduji dění kolem sebe. A to mne bohužel nutí napsat tento článek, protože čím více sleduji vše, co se děje kolem nás, tím více začínám věřit, že není pacifismus aplikovatelný. Aby nedošlo k omylu, já neztrácím svá přesvědčení. A nemyslím si ani, že by vznikaly situace, které nejdou vyřešit bez násilí. Problém je podle mne v lidech. Já totiž nevěřím tomu, že v dnešní společnosti lidé umí řešit spory dohodou. Říká se, že demokracie je dobrá ideologie, ale naprosto selhává, co se týká praktického světa, protože nedokáže vyřešit spoustu situací. U pacifismu to vidím tak, že je to dobrá ideologie, ale naprosto selhává, protože ji lidé nedokážou a nechtějí použít.

Svět je zkažený, ale zkazili jsme ho my. A já mám strach, že jiné řešení, než to násilné, se konat nebude. Pochybuji, že i mezi vámi se najdou lidé, kteří se mnou souhlasí. A velmi se mne dotýká, když vidím názory lidí kolem na různé situace. To, co dokážou ze sebe kolikrát vypustit. Že lidi takovéhle věci vůbec napadnou. A ještě horší je, že takovéhle věci (každý si najděte svou situaci, myslím, že nemusím uvádět příklad) napadají i ty "nejvyšší". Uchylují se pak k radikálním řešením, které situaci možná na chvíli uklidní, ale celkově jen zasejí ještě větší zlo. Násilí plodí jen další násilí a rozhodně není řešením do budoucnosti. Copak si přejete žít v takovémhle světě? Jak si můžeme říkat, že jsme vyspělí lidé, když se chováme hůř jak zvířata a není nám cizí kvůli své sobeckosti zabíjet a ubližovat jiným?

Stále ale doufám, že se najde více lidí jedoucích na stejné mírové vlně, na které jedu já. Pokud by se lidé nebáli změnit své myšlení a nebáli se dát míru, tím ale myslím tomu pravému míru, šanci, svět by byl rozhodně hezčím místem. Podle mého názoru je na tom ale mír stejně jako víra. Obě věci jsou dar, který se bohužel neobjeví v srdci nás všech.

Článek asi zakončím jedním mým starým facebookovým statusem, na který jsem si teď vzpomněla.A taky něčím trochu vtipným, obrázkem, který jsem malovala tenkrát snad ještě na základce při výtvarce. :D

Smutný je, že i v 21. století se snaží někteří lidé řešit spory válkou. Smutnější je, že takoví lidé vládnou. Na světě přece nemusí být vítěz a poražený, ale lidé a národy, které jsou si rovny. Kdy si lidé uvědomí, že největší zbraní je slovo a největší výhrou je bratrství a kompromis? Hádat se a válčit umí každý, přiznat svou chybu, ustoupit, podat si ruce a domluvit se - to je to pravé hrdinství.


Díky všem, co dočetli a čekám smršť komentářů o tom, jak hloupá ideologie pacifismus je, protože jsem zvyklá na to, že když někde zveřejním své politické názory a zásady, většinou se mě snaží někdo ukamenovat za to, že jsem naprosto pitomá..

Vaše pacifistka Ginger White

Hozier ♥

23. července 2016 v 9:15 | Ginger White |  Srdeční záležitosti
Zase nepředmětný článek. Ale protože mám rozepsáno víc těch předmětných a chtěla bych nějak vyplnit mezeru tady, než zase přidám něco, co se dá číst, tak přidávám další srdeční záležitost. :)

Dnešní pomyslné první místo vyhrál mladý, talentovaný a charismatický Andrew Byrne-Hozier, vystupující prostě a jednoduše pod jménem Hozier. Já se musím přiznat, že jsem se o něm dozvěděla trochu déle, než ostatní. Pamatuji si, že hrávali hodně často v rádiu Take me to church a já si vždy říkala, že to zní dobře, ale nějak jsem neměla potřebu si to hledat. No a jednou mi přítel pouštěl videoklip k této písni a já se pořádně zaposlouchala do slov a bylo to tam. Poslechla jsem si ještě pár písní a stala jsem se regulérní fanynkou (až na to bláznovství kolem, na to jsem nikdy nebyla).

Troufám si říct, že Hozier se řadí mezi nejlepší současné skladatele a hudebníky. Přesto působí velmi skromným a rozumným dojmem a to se mi na něm líbí. Je vidět, že si svou tvorbu a vystupování užívá a snad se mi nestalo, že by složil píseň, která by se mi nelíbila. Stejně tak jsou na tom jednoduché, ale poutavé videoklipy. Dokáže se do svého zpěvu vcítit a to je pak pro posluchače mnohem lehčí se do písní vcítit také.. Ale tak už dost pochval. Mohla bych o něm napsat celou esej. :D

Hozier - Arsonist´s Lullaby

zdroj: youtube.com

Anime kresby

21. července 2016 v 16:01 | Ginger White |  Mé výtvory
Jeden čas jsem byla strašně ujetá do dvou seriálů - Fullmetal Alchemist a Naruto. Vždy mě fascinovaly země jako je Japonsko a Čína a k jejich kultuře už navždy patří i kreslené seriály a komiksy. Manga, anime a tak dále.. Popravdě ani přesně nevím, jaké je správné označení a co patří k čemu.

V té době jsem nakreslila dvě kresby postav z Naruta. Na jedné je mistr Kakashi a na druhé Sakura. No co si budeme povídat, mohlo to vypadat lépe. Třeba se ale někomu zalíbí. :) Jinak je u nich jiný podpis, který jsem v té době používala a vůbec si nevšímejte těch špatně vygumovaných částí.... :D Také mi u Kakashiho došlo, že nemá cenu se u takových obrázků pitvat s detaily, když to neumím pořádně a u Sakury už jsem zvolila trochu jiný postup. :)



Autor: Ginger White