Životní příběh mé maličkosti

22. června 2016 v 11:52 | Ginger White |  Má maličkost
Myslím, že by se také hodilo sem napsat něco o sobě. Nejsem v tom moc dobrá a také o sobě nemluvím moc ráda, ale zkusím tu nějak rozepsat, jak to se mnou vlastně je a v jaké životní situaci se teď nacházím, aby jste vy, úžasní čtenáři, věděli, kdo vlastně tento blog vede a kdo sem píše všechny ty žvásty. :D Také doufám, že můj životní příběh bude i odstrašujícím případem, a že někomu otevře oči.

Pocházím z malého malebného horského městečka v západních Čechách. Tedy malebného. Městečko je ovlivněno především německým cestovním ruchem, a tak jsem vyrůstala v okolí barů, nočních klubů a kasín. Nejspíš to zanechalo následky a určitě mě to připravilo na různé životní zkoušky. Není se tedy čemu divit, když napíšu, že jsem nebyla úplně dítko vzornosti. Ne, že bych nějak zlobila, to ne. Ve škole jsem měla nadprůměrné výsledky a doma jsem se nehádala. Jen jsem ve velmi nízkém věku propadla cigaretám, alkoholu a nakonec i lehkým drogám. Ouč, tak teď jsem se veřejně přiznala! No k tomu všemu jsem se nevyhnula ani pletkám s policií. Upozorňuji, že to všechno bylo na základní škole. Samozřejmě to nebyla úplně má iniciativa, jen jsem se zapletla se špatnými lidmi. Hloupost by ale byla tvrdit, že to není také moje chyba.. Vším jsem si asi kompenzovala to, že mi moji vrstevníci a mé okolí moc nerozumí. Jsem hodně uzavřená, žiji ve svém vlastní světě, hodně fantazíruji a mám odlišný pohled na svět, než většina lidí, které znám. A ne, přesto, že jsem si myslela, že mi alkohol i drogy pomáhají, s odstupem času toho velmi lituji a vím, že jsem si to dělala jen horší.

No po tom, co jsem překvapivě přežila základku, odešla jsem do většího města na střední školu. Začala jsem studovat ekonomiku a podnikání v oblasti gastronomie a hotelnictví na tamější zemědělské škole. No.. byla to taková revolta, protože já vždy dělám přesný opak toho, co mi lidé radí. Všichni chtěli gympl, a tak se rozmilá Ginger rozhodla, že půjde na zemědělku. Lidi! Jak já to tam ze začátku nenáviděla! Nicméně po pár měsících jsem objevila mezi všemi těmi, jestli se tomu tak dá říkat lidmi, pár duší, se kterými jsem si rozuměla. Také jsem si na škole našla nejlepší kamarádku, úžasnou osobu se stejnými názory, stejným vkusem, krásnou a inteligentní, umělecky založenou. Bohužel nás obě zžíral okolní svět, a tak mé alkoholové toulky úplně neskončily. S lehkými drogami jsem se téměř rozloučila, ale cigaret a alkoholu jsem se držela zuby nehty. No přiznávám, že sem tam padla i nějaká ta tráva a LSD. Trpěla jsem uzamčená svou vlastní myslí, neboť jak jsem se už několikrát přesvědčila, moc o věcech přemýšlím a někdy si přijdu jako blázen. V noci jsem nemohla spát, nic mě nebavilo a jediné, na co jsem se těšila, bylo, až si se svými spřízněnci sednu do baru, dám si whisky, cigaretu a na chvíli vypustím.

Nemyslete si ale, že jsme byly taková ta klasická partička středoškolských feťáků. Ne, ne a ne. My všichni jsme byli velmi citlivé a věřím, že i inteligentní osoby. Ve škole ani doma jsme neměli žádné větší problémy. Spíš jsme byli hodně ovlivněni společností a vlastní nevyzpytatelnou myslí. Teď chci všechny čtenáře upozornit, že alkohol a drogy nikdy nic nevyřeší. Bohužel mám i ve své vlastní rodině velmi odstrašující případy, které mě velmi ovlivnily a možná mi i trochu otevřely oči.

Bohužel se na střední škole začal nevyzpytatelně horšit můj zdravotní stav. Už od mala jsem byla hodně nemocná. Téměř jsem nedodělala základní školu kvůli mé časté absenci. Mám oslabenou imunitu a alergii na hodně léků. Na střední škole jsem se také začala léčit s nitroočním tlakem a byla mi diagnostikována nemoc, při které se mi sráží krev mnohem více, než ostatním a při nedodržení životosprávy (kterou samozřejmě nedodržuji), my hrozí trombóza, plicní embolie a v některých případech i smrt. Do toho všeho jsem bohužel přišla za jediný rok o hodně mých milovaných a to mé psychice úplně nepomohlo. Také jsem bydlela s mými prarodiči, kteří na tom nebyli v té době nejlépe a já se jim snažila pomáhat. Byla jsem velmi vyčerpaná a jedinou útěchou mi bylo, že ve škole jde vše jako po drátkách.

I přes všechny mé problémy jsem úspěšně a s vyznamenáním ukončila střední školu. No a co jsem udělala po tom? Protože mi všichni říkali, ať jdu na vysokou, nešla jsem. :D Já už jsem prostě taková. Trochu jsem se srovnala, přestala jsem téměř pít a drog jsem se zbavila úplně. Začala jsem pracovat v Německu v gastronomickém oboru (mluvím díkybohu plynule německy a anglicky) a poté, co jsem si vydělala dost peněz, přestěhovala jsem se i s mou spřízněnou duší ze střední do Prahy. Daleko od veškeré té špíny, které jsem se potřebovala zbavit. Našly jsme si byt a práci, překvapivě v technickém oboru a začaly nový život. Nicméně to po čase dopadlo tak, že jsem nedělala nic jiného, než chodila do práce a spala. Po pár měsících už jsme to nemohly vydržet a všechno padlo. Vrátily jsme se zpět domů.

No a teď jsem tady. Já bych potřebovala celou knihu, abych popsala vše tak, jak to bylo. Asi vypadám jako naprostý zbabělec, který utekl zpět domů, ale já se tak necítím. Momentálně sháním práci a věnuji se svým koníčkům, odpočívám. V Praze i teď jsem měla pár alkoholových a drogových excesů, ale myslím, nebo alespoň doufám, že se už dokáži kontrolovat. Také se chystám přístí rok na vysokou a pokud to nevyjde, tak bych se chtěla sbalit a odejít do ciziny. Nejsem ten typ člověka, co dokáže být na stejném místě. Mám sice ráda své pohodlí, ale k smrti nenávidím stereotyp.

Mezitím vším jsem si prošla několika nepovedenými vztahy a zažila hodně nepříjemných chvil. Nechci se však otáčet zpět do minulosti. Chci začít od znovu, chci dělat to, co mě bude bavit, chci pomáhat lidem a hlavně chci zapomenout na svou nepříjemnou minulost. A apeluji na všechny, i když je to kolikrát velmi lákavé a i když kolikrát nevidíte jiné východisko, alkohol a drogy nic nevyřeší. Najděte si něco, co vás bude držet při životě. Pro mě je to hudba (hraji na kytaru a piano), malování a kreslení, psaní a také sport. Také je důležité mít někoho, pro koho se dokážete změnit. Mne moc pomohla rodina a také to, že se mi narodila krásná, ale bohužel nemocná neteř. Nejdůležitější však je, abyste dělali všechno pro to, aby jste se cítili dobře vy, protože změnit vás nemohou lidé, ale změnit se můžete jen sami s vlastní iniciativou. Věřte mi, před třemi lety jsem byla schopná tři dny za sebou přijít do školy úplně mimo nebo ztratit všechny víkendy za sebou, protože nemám tušení, co se dělo.

Děkuji všem, kteří dokázali tento román dočíst a doufám, že si z něj alespoň někdo vezme poučení.

Vaše znovuobjevená Ginger White ;)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sarushef sarushef | Web | 22. června 2016 v 14:54 | Reagovat

Hodně zajímavej život, docela bych si přečetla i další články o tomhle :)

2 Ginger White Ginger White | Web | 22. června 2016 v 15:40 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář, chystám i další takové články, ale nejsou to zrovna pozitivní věci, a tak nevím, jestli je zveřejním nebo ne. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama