Červen 2016

Harry Potter - kresby

30. června 2016 v 22:29 | Ginger White |  Mé výtvory
A další dvě kresby staršího data. Já vyrůstala se spoustou filmových sérií - Hvězdné války, Pán Prstenů, Indiana Jones - ale jednoznačně nejoblíbenější sérií mého života navždy zůstane Harry Potter. Přiznávám, že jsem dokonce v 11 čekala na dopis z Bradavic... :D No, čekám ho dodnes, i když že by měly Bradavice takové zpoždění? To by ten dopis musel nést Harold.. (HP fandové pochopí).

Mám dvě kresby. Přiznávám, že ten Voldemort vypadá trochu divně.. no možná až moc divně.. Ale na Dobbyho jsem pyšná. :)





Tim Burton - kresby

27. června 2016 v 20:02 | Ginger White |  Mé výtvory
Tyhle kresby už jsou staršího data. :) Mám moc ráda Tima Burtona, jeho filmy, názory i svět a atmosféru, kterou dokáže ve vých filmech vytvořit. Jeho filmy mne provázely dětstvím a Ospalá díra zůstane navždy jedním z mých nejoblíbenějších filmů. Krásná atmosféra, výborní herci a skvěle doplňující a podtrhující hudba Dannyho Elfmana. No nebudu se tu dál rozplývat.. :D

S tužkou mi to nejde tak dobře, jako se štětcem. Tedy alespoň mi to tak přijde. Myslím ale, že kresby jsou celkem povedené. :)

Mrtvá nevěsta


Victor


Jack Skellington



Bohatý = vzdělaný

27. června 2016 v 17:26 | Ginger White |  Téma týdne
Musím se přiznat, že jsem si už myslela, že mě k tématu týdne nic nenapadne. Po chvíli přemýšlení jsem ale přišla, že "Jdi a kup si mozek" se skvěle hodí na jednu věc, která mě už pár let dost rozčiluje, a tou jsou soukromé školy. Tedy neštvou mne přímo ty školy, spíš ten princip.

Já nevím jak to máte vy, ale spousta oborů, které by mě bavilo studovat, je pouze na soukromých školách. A protože se živím téměř sama a nikdo mi peníze nepůjčí, dané školy si prostě dovolit nemůžu. Já vím, že stát prostě nemá peníze na to, aby byly všechny školy veřejné a existence soukromých škol je nevyhnutelná a užitečná. Vadí mi ale to, že obory nejsou nějak rozložené mezi soukromé a veřejné školy.

Například kdybych chtěla pokračovat v mém oboru, kterým je hotelnictví a gastronomie, budu mít velký problém najít veřejnou školu, na které se toto dá studovat. A přitom si myslím, že by se našlo hodně studentů, kteří by tento obor chtěli studovat bezplatně. To samé například platí u škol, kde se dá studovat například nějaké tvůrčí psaní. Mohla bych pokračovat i jinými obory, ale to bysme tu byli dlouho..

No a když už se tedy najde obor bezplatný, dá se studovat například jen v Brně, které je na druhé straně republiky. Já vím, že je to především můj problém, ale copak mají právo studovat tyto obory jen lidé, co mají peníze? Já osobně tedy neznám tolik lidí, kteří by si mohli dovolit dát za semestr 30.000,- a to nepočítám nějaké to ubytování, stravování, dopravu a další nezbytné věci. Jak má tedy potom u nás například vzkvétat hotelnictví, když většina studentů na hotelových školách jsou cizinci, kteří si školu mohou dovolit a po vystudování se vrací domů?

A co pak zbývá nám ostatním? Pokud nemáme talent na nějakou tu uměleckou, hereckou nebo hudební školu, pak se můžeme vydat tak možná na ekonomku, protože ekonomů máme málo, že? :D Berte to trochu s nadhledem, já vím, že se najde i hodně jiných oborů na veřejných školách, jen asi ne pro mě. :D

A co si o tom myslíte vy? Myslíte, že by se to dalo nějak vyřešit a měli jste problém s výběrem vysoké školy? :)

Vaše nestudující Ginger White

Znamení - obraz

24. června 2016 v 12:06 | Ginger White |  Mé výtvory
Četli jste si někdy něco o vodnářích? Ano? Já jsem totiž typický vodnář, až na to, že mám pocit, že inteligence jsem nepobrala tolik, kolk bych měla. :) I když vlastně v charakteristiku podle znamení moc nevěřím. Myslím, že ať bych byla jakékoliv znamení, vždy bych našla v popisu něco, co mohu vtáhnout na sebe.. Já si ale protiřečím dneska! Fuj! Ošklivá Ginger! :D

Nicméně jsem chtěla udělat radost našim, a protože moje mamka se o znamení a astrologii zajímá, napadlo mě namalovat jim obraz v tomto tématu. Doufám, že jsem nepopletla znaky znamení, a že internet tentokrát nelhal. :D Měly by tam být váhy, lev, ryby a vodnář. :) Malovala jsem to, když jsem měla párměsíční období bydlení v Praze. Myslím, že se celkem povedl, až na ty barvy. :)



Vaše skeptická Ginger



George Ezra

23. června 2016 v 10:19 | Ginger White |  Srdeční záležitosti
No tohle si neodpustím. :) Já neposlouchám moc moderní hudby ani současné interprety (tím myslím ty ve stejném věku jako jsem já), a tak vůbec. Ne, že bych proti nim něco měla. Myslím, že jako amatérská muzikantka mám trochu jiný pohled na hudbu, a tak vím, že je sice lehké někoho odsoudit, a také o moc těžší uvědomit si, že za každým hudebním dílkem stojí velká dřina, ať už je to Rihanna, Justin Bieber nebo Katy Perry (výběr umělců nebyl záměr, tyhle mě prostě napadli jako první). Takže netvrdím, že by tito lidé dělali špatnou hudbu. Prostě to ale není nic pro mě.

No abych se vrátila ale k tématu, pár takových mladých hvězdiček se mi přece jen vrylo do srdce a jedním z nich je právě George Ezra. Já ani pořádně nevím, čím mě zaujal. :D Ne, vážně. Tenhle mladý umělec má skvělý a zajímavý hlas, je moc nadaný a z jeho hudby cítím takovou zvláštní originalitu, kterou většina dnešních umělců postrádá. Ještě k tomu jsou některé písně tak pozitivně naladěné, že mi jednoznačně zlepší náladu i v těch nejhorších chvílích. No posuďte sami. :)


Životní příběh mé maličkosti

22. června 2016 v 11:52 | Ginger White |  Má maličkost
Myslím, že by se také hodilo sem napsat něco o sobě. Nejsem v tom moc dobrá a také o sobě nemluvím moc ráda, ale zkusím tu nějak rozepsat, jak to se mnou vlastně je a v jaké životní situaci se teď nacházím, aby jste vy, úžasní čtenáři, věděli, kdo vlastně tento blog vede a kdo sem píše všechny ty žvásty. :D Také doufám, že můj životní příběh bude i odstrašujícím případem, a že někomu otevře oči.

Pocházím z malého malebného horského městečka v západních Čechách. Tedy malebného. Městečko je ovlivněno především německým cestovním ruchem, a tak jsem vyrůstala v okolí barů, nočních klubů a kasín. Nejspíš to zanechalo následky a určitě mě to připravilo na různé životní zkoušky. Není se tedy čemu divit, když napíšu, že jsem nebyla úplně dítko vzornosti. Ne, že bych nějak zlobila, to ne. Ve škole jsem měla nadprůměrné výsledky a doma jsem se nehádala. Jen jsem ve velmi nízkém věku propadla cigaretám, alkoholu a nakonec i lehkým drogám. Ouč, tak teď jsem se veřejně přiznala! No k tomu všemu jsem se nevyhnula ani pletkám s policií. Upozorňuji, že to všechno bylo na základní škole. Samozřejmě to nebyla úplně má iniciativa, jen jsem se zapletla se špatnými lidmi. Hloupost by ale byla tvrdit, že to není také moje chyba.. Vším jsem si asi kompenzovala to, že mi moji vrstevníci a mé okolí moc nerozumí. Jsem hodně uzavřená, žiji ve svém vlastní světě, hodně fantazíruji a mám odlišný pohled na svět, než většina lidí, které znám. A ne, přesto, že jsem si myslela, že mi alkohol i drogy pomáhají, s odstupem času toho velmi lituji a vím, že jsem si to dělala jen horší.

No po tom, co jsem překvapivě přežila základku, odešla jsem do většího města na střední školu. Začala jsem studovat ekonomiku a podnikání v oblasti gastronomie a hotelnictví na tamější zemědělské škole. No.. byla to taková revolta, protože já vždy dělám přesný opak toho, co mi lidé radí. Všichni chtěli gympl, a tak se rozmilá Ginger rozhodla, že půjde na zemědělku. Lidi! Jak já to tam ze začátku nenáviděla! Nicméně po pár měsících jsem objevila mezi všemi těmi, jestli se tomu tak dá říkat lidmi, pár duší, se kterými jsem si rozuměla. Také jsem si na škole našla nejlepší kamarádku, úžasnou osobu se stejnými názory, stejným vkusem, krásnou a inteligentní, umělecky založenou. Bohužel nás obě zžíral okolní svět, a tak mé alkoholové toulky úplně neskončily. S lehkými drogami jsem se téměř rozloučila, ale cigaret a alkoholu jsem se držela zuby nehty. No přiznávám, že sem tam padla i nějaká ta tráva a LSD. Trpěla jsem uzamčená svou vlastní myslí, neboť jak jsem se už několikrát přesvědčila, moc o věcech přemýšlím a někdy si přijdu jako blázen. V noci jsem nemohla spát, nic mě nebavilo a jediné, na co jsem se těšila, bylo, až si se svými spřízněnci sednu do baru, dám si whisky, cigaretu a na chvíli vypustím.

Nemyslete si ale, že jsme byly taková ta klasická partička středoškolských feťáků. Ne, ne a ne. My všichni jsme byli velmi citlivé a věřím, že i inteligentní osoby. Ve škole ani doma jsme neměli žádné větší problémy. Spíš jsme byli hodně ovlivněni společností a vlastní nevyzpytatelnou myslí. Teď chci všechny čtenáře upozornit, že alkohol a drogy nikdy nic nevyřeší. Bohužel mám i ve své vlastní rodině velmi odstrašující případy, které mě velmi ovlivnily a možná mi i trochu otevřely oči.

Bohužel se na střední škole začal nevyzpytatelně horšit můj zdravotní stav. Už od mala jsem byla hodně nemocná. Téměř jsem nedodělala základní školu kvůli mé časté absenci. Mám oslabenou imunitu a alergii na hodně léků. Na střední škole jsem se také začala léčit s nitroočním tlakem a byla mi diagnostikována nemoc, při které se mi sráží krev mnohem více, než ostatním a při nedodržení životosprávy (kterou samozřejmě nedodržuji), my hrozí trombóza, plicní embolie a v některých případech i smrt. Do toho všeho jsem bohužel přišla za jediný rok o hodně mých milovaných a to mé psychice úplně nepomohlo. Také jsem bydlela s mými prarodiči, kteří na tom nebyli v té době nejlépe a já se jim snažila pomáhat. Byla jsem velmi vyčerpaná a jedinou útěchou mi bylo, že ve škole jde vše jako po drátkách.

I přes všechny mé problémy jsem úspěšně a s vyznamenáním ukončila střední školu. No a co jsem udělala po tom? Protože mi všichni říkali, ať jdu na vysokou, nešla jsem. :D Já už jsem prostě taková. Trochu jsem se srovnala, přestala jsem téměř pít a drog jsem se zbavila úplně. Začala jsem pracovat v Německu v gastronomickém oboru (mluvím díkybohu plynule německy a anglicky) a poté, co jsem si vydělala dost peněz, přestěhovala jsem se i s mou spřízněnou duší ze střední do Prahy. Daleko od veškeré té špíny, které jsem se potřebovala zbavit. Našly jsme si byt a práci, překvapivě v technickém oboru a začaly nový život. Nicméně to po čase dopadlo tak, že jsem nedělala nic jiného, než chodila do práce a spala. Po pár měsících už jsme to nemohly vydržet a všechno padlo. Vrátily jsme se zpět domů.

No a teď jsem tady. Já bych potřebovala celou knihu, abych popsala vše tak, jak to bylo. Asi vypadám jako naprostý zbabělec, který utekl zpět domů, ale já se tak necítím. Momentálně sháním práci a věnuji se svým koníčkům, odpočívám. V Praze i teď jsem měla pár alkoholových a drogových excesů, ale myslím, nebo alespoň doufám, že se už dokáži kontrolovat. Také se chystám přístí rok na vysokou a pokud to nevyjde, tak bych se chtěla sbalit a odejít do ciziny. Nejsem ten typ člověka, co dokáže být na stejném místě. Mám sice ráda své pohodlí, ale k smrti nenávidím stereotyp.

Mezitím vším jsem si prošla několika nepovedenými vztahy a zažila hodně nepříjemných chvil. Nechci se však otáčet zpět do minulosti. Chci začít od znovu, chci dělat to, co mě bude bavit, chci pomáhat lidem a hlavně chci zapomenout na svou nepříjemnou minulost. A apeluji na všechny, i když je to kolikrát velmi lákavé a i když kolikrát nevidíte jiné východisko, alkohol a drogy nic nevyřeší. Najděte si něco, co vás bude držet při životě. Pro mě je to hudba (hraji na kytaru a piano), malování a kreslení, psaní a také sport. Také je důležité mít někoho, pro koho se dokážete změnit. Mne moc pomohla rodina a také to, že se mi narodila krásná, ale bohužel nemocná neteř. Nejdůležitější však je, abyste dělali všechno pro to, aby jste se cítili dobře vy, protože změnit vás nemohou lidé, ale změnit se můžete jen sami s vlastní iniciativou. Věřte mi, před třemi lety jsem byla schopná tři dny za sebou přijít do školy úplně mimo nebo ztratit všechny víkendy za sebou, protože nemám tušení, co se dělo.

Děkuji všem, kteří dokázali tento román dočíst a doufám, že si z něj alespoň někdo vezme poučení.

Vaše znovuobjevená Ginger White ;)


The Beatles - obraz

21. června 2016 v 18:32 | Ginger White |  Mé výtvory
No musím to sem dát. To je snad jediný obraz, na který jsem opravdu pyšná. :D Ne, teď vážně. Já jsem velký fanoušek The Beatles a to se spojilo s tím, že mám na stěně prázdné místo volající po obraze. No a tímto dokonalým spojením vzniklo toto dílko. Pracovala jsem na něm dneska a musím říct, že mi to dalo tedy spoustu práce. Myslela jsem, že to bude lehčí a párkrát jsem to málem vzdala, ale nakonec jsem s výsledkem nadmíru spokojená, což se u mě téměř nikdy nestává. Dám vám sem předlohu a hotový obraz. Snad se najde někdo další, komu by se líbil. :)

Hudba poslouchaná při malbě: The Beatles - Best of

Předloha:


Můj obraz:



A detail, ještě to není úplně suché :)


Autor: Ginger White

Rozmanitost a svoboda života

20. června 2016 v 23:33 | Ginger White |  Téma týdne
Manuál pro život? Kéž by. Nebo snad ne? Kolikrát nevím. Co udělat a jak? Co říct a jak se vlastně zachovat? Co si myslet a co šířit? Cítím se tak ztracená.

Bojím se. Ne, není to klasický strach. Nebojím se pavouků, tmy ani výšek. Nemám strach z uzavřených prostor ani z neznámých míst. Nebojím se ani smrti. Můj strach pramení ze života. Zvládnu život? Jsem stavěná pro normální život? Dokážu se se životem poprat? Se smrtí jsem smířená. Alespoň s tou svojí. Nechci však odejít s pocitem, že jsem život nezvládla.

Všichni se otáčejí zpět do minulosti a odsuzují své vlastní chyby. Říkáme a děláme věci, kterých později litujeme. Takový ale život je. Tedy alespoň si to myslím. Lidé dělají chyby a chyby dělají lidi lidmi. O tom život je. A i když vím, že dívat se zpět a zabývat se minulostí, je zbytečné, nedokáži přestat. Jedna moje část ví, že si mám život užít a jít za svými sny. Má mysl mi to však nedovolí. Žiji se strachem ze života už spoustu let. Nechci zemřít s pocitem, že jsem život promarnila. Kvůli svému strachu ale přesně to dělám. Nezastavím to.

A byl by manuál vlastně k něčemu dobrý? Co by v něm stálo? Jak si užít život? Jak si splnit své sny? Nebo snad jak se zamilovat? Život je individuální věcí každého člověka. Nejde zaškatulkovat. Nemůžete napsat návod, krok za krokem, a pak říkat lidem, že tak se má žít. Že to je ten jediný správný život. Život je o volbách. Volby dělají lidé a lidé dělají různé volby. Každý má své sny a má právo na své názory. Život je o lidech. Život je těžký, ale lidé jsou bojovníci. Po překonání překážek a životních zkoušek je člověk silnějším a lepším. Tak jak by se mohl vyvíjet, kdyby měl manuál?

Člověk je svobodný a nemůžete nikomu diktovat, jak má žít. Život je darem a je na každém, jak se svým životem naloží. To je to, co mě drží při životě. Krása svobodných lidí a rozmanitost světa. Krása rozmanitosti. Každý jsme odlišný a jedinečný. Nekažte si tedy svůj vlastní život manuály. Žijte podle sebe a hlavně tak, aby jste na konci této cesty ničeho nelitovali.

No to je asi vše. Když jsem viděla téma týdne, prostě jsem se rozepsala a vzniklo toto.. :) Je to takový souhrn mých myšlenek a jejich tok, tak doufám, že je to alespoň trochu pochopitelné. Někdy se nechápu ani já sama. :D

Vaše tvůrčí Ginger White

Paul McCartney a Lord of the Rings

19. června 2016 v 16:40 | Ginger White |  Má maličkost
Tak ven s tím! Proč jsem se zde už pár dní neukázala? Na to mám jednoduchou odpověď - Paul McCartney a Lord of the Rings. Tedy spíše za to může má vlastní touha po zážitcích a vůle překonat lenost. :) Po tom, co jsem dva měsíce odstěhovaná z chaotické a krásné Prahy, jsem se tam znovu jela podívat. Nebyla to tedy úplně na velkoměsto, ale i tak jsem se tam celkem ráda ocitla. :)

Prvním důvodem byla má další srdcová záležitost a tou je Sir Paul McCartney. Jak asi pochopíte déle, nejsem úplně na normální moderní hudbu. Vyrůstala jsem na hudbě mých prarodičů a rodičů a hodně mě ovlivnil i jejich hudební vkus. No a jednou z kapel, na kterou nedám dopustit, jsou jednoznačně The Beatles. Co se týče téhle Liverpoolské čtyřky, tak zatímco se většina mých přátel rozplývá nad zvláštním humorem a revolucionářstvím Johna Lennona, já obdivuji spíše neskutečný hudební um a životní styl Paula McCartneyho (Johna mám také ráda, ale Paul je prostě Paul).

No když jsem se dozvěděla, že zde bude mít po 12 letech koncert, tak jsem nemohla nejet a rozhodně toho nelituji. Koncertů a akcí jsem obešla hodně, ale toto byl jeden z mých nejlepších a nejsilnějších hudebních zážitků. Lidi já to nechápu! Tomu člověku je 74 let a enegie měl snad více než já. Co snad, určitě! Koncert trval téměř dvě hodiny, ve kterých se ozvaly písně The Beatles, písně, které nahrál se svou kapelou The Wings a také jeho nové kousky. Za tu dobu mě několikrát rozesmál (například když mluvil česky - což bylo neuvěřitelné a velmi to oceňuji nebo když vyprávěl své zážitky z Ruska a trefně odpovídal na výkřiky fanoušků), potěšit (to když hrál mé oblíbené písně) a rozbrečet dojetím (při tom, když věnoval písně zesnulému Johnu Lennonovi a Georgi Harrisonovi nebo když zasnoubil na pódiu dva francouzské fanoušky). Tajila jsem dech, když vystoupal s kytarou do výšin, z plna hrdla si zazpívala při známé Hey Jude a užívala si tu energii a to, jak si Paul svou hudbu užíval. Ještě dnes jsem plná emocí a tak nějak jsem ještě nevstřebala, že jsem na živo viděla "Brouka". Paule McCartney, za tento zážitek vám moc děkuji! ♥

Druhou akcí, kterou jsem si nemohla nechat ujít, byl Lord of the Rings in Concert. Páni. Já miluji Pána Prstenů a miluji filmové soundtracky. Toto byl neskutečný zážitek. Nevěděla jsem, jestli se mám dříve koukat na orchestr nebo na film. No většinu času to vyhráli neskutečně talentovaní a úžasní hudebníci. Byl to silný zážitek a vypadá to, že budu kupovat lístky i na druhý díl, který bude 18. 2. 2017. A musím říct, že ze všeho nejvíce jsem byla dojatá sólistkou. Já nevím, jak to popsat, ale ona byla úplně éterická. Dlouhé černé vlasy, které splývaly na nádhernou zlatou róbu, jen doplňovaly fascinující zážitek z jejího hlasu. Neuvěřitelné. :)

Moc jsem si obě akce užila a ještě teď jsem myslí tak trochu v O2 aréně. Doufám, že tento rok bude i nadále pokračovat v podobném duchu. :)

Vaše nadšená Ginger White

David Bowie - obraz

19. června 2016 v 16:02 | Ginger White |  Mé výtvory
Za prvé se chci omluvit, že jsem tu teď zase chvilku bez omluvy nebyla. Jela jsem na dvě skvělé akce, o kterých sem napíši v dalších článcích. Teď jsem zase zpět v mém obydlí, tak články budou pomalu přibývat. :)

Dalším z mých výtvorů je obraz legendárního a skvělého Davida Bowieho. Já vím, že nazývat to obrazem Davida Bowieho je dosti zavádějící, protože mu to jaksi není úplně podobné, ale já jsem na něj pyšná. Davida mám moc ráda. Je to moje srdeční záležitost a na jeho tvorbě jsem vyrůstala. Vždy mi pomáhal se vyrovnat s odlišností a myslím, že jeho hudba hrála v mém vývoji a v utváření mé osobnosti velkou roli. Jeho smrt mne hodně zasáhla, a tak jsem si pustila jeho hudbu a dala se do malování. :)

Poslouchané album: David Bowie - Heroes

Autor: Ginger White