Přestávka

22. září 2017 v 12:38 | Ginger White |  Má maličkost
Milí a drazí návštěvníci,

za poslední měsíc jsem přidala naprosté nic. Nebyla inspirace, nálada, energie, ani čas a je jasné, že když to nebaví mě, nebaví to ani Vás. Nicméně mám v plánu blog předělat, zase ho posunout na trochu lepší úroveň (i když to je spíš teoretická úvaha, než to, že to zafunguje v praxi) a také sem nejspíš přibyde spoluautor.

Tak doufám, že vy, kteří sem chodíte pravidelně, na mě úplně nezanevřete a počkáte si, a že nová verze přiláká i jiné lidi, kterým se to tu zalíbi.

Chci poděkovat všem, co si našli alespon vteřinku na nějaký ten komentář a na prohlédnutí článků, protože bez Vás by to tu samozřejmě nemohlo fungovat.

Brzy se uvidíme na staronovém blogu. Mějte se hezky a buďte na sebe hodný. ;)

Vaše Ginger White.
 

Tsunade (Naruto) - kresba

31. srpna 2017 v 14:16 | Ginger White |  Mé výtvory
A že tu dlouho nebyl žádný charakter z Naruta, rozšířila jsem svou sbírku o Lady Tsunade. Kvalita fotky sice na ho..., protože u sebe nemám skener, ale snad se někomu zalíbí. ;)


Mlčení jazykem moudrosti

29. srpna 2017 v 15:16 | Ginger White |  Téma týdne
Mlčení je nejhezčím zvukem. A ne snad? Někdy tomu tak opravdu je. Někdy člověk prostě nechce slyšet nic. Poslouchat ticho je kolikrát mnohem věčím lékem, než slyšet něčí hlas. A lepší je sem tam mlčet, než dávat lidem rady, kterým sami nevěříme. Prázdné fráze. Lepší je mlčet, než vypouštět bezvýznamná slova. Někdy je lepší jen sedět a být přítomen, než se snažit utěšit. Někdy řekneme mlčením více.

Dalajláma řekl, že mlčení je někdy tou nejlepší odpovědí. Puškin zase pronesl výrok, že existují city, které nelze vyjádřit ničím jiným, než mlčením.

Mlčení je tak opomíjené. Nebereme ho jako nic, ale přitom znamená tolik. Řeč a slova zase bereme tak vážně, přitom nemusí znamenat vůbec nic.

Martin Luther King prohlásil, že si na konci nebudeme pamatovat slova našich nepřátel, ale budeme si pamatovat mlčení našich přátel. A Gándhí zase řekl, že je mlčení někdy výmluvnější, než mluvení. Marcus Aurelius litoval slov, která pronesl, ale nikdy nelitoval svého mlčení. A Ezra Pound zase věděl, že čím je člověk starší, tím více si cení umění konstruktivního mlčení.

Umění mlčení vypovídá o zralosti osobnosti. Pokud chceme někoho skutečně poznat, podaří se nám to lépe než z jeho slov, z okamžiku, kdy mlčel. Člověk, který pozná, kdy na vás má mluvit a kdy má přestat, je váš opravdový přítel. A jak řekl Ivan Fontana, hlupák si vezme slovo, kdykoliv se najde vhodná chvíle k mlčení. Stejně tak Pythagoras věděl, že blázna poznáš podle řeči, moudrého podle mlčení.

Naučit se mlčet v tu správnou chvíli je velmi těžké. Je to ale pravda. Mlčení v sobě nese mnohem větší význam, než slova. Mlčení existovalo vždy. Mlčení je opravdový uměním konverzace. Pokud někdo nepochopí vaše mlčení nebo ho snad nerespektuje, či ho jinak narušuje, nezaslouží si vaše myšlenky.

Předtím, než promluvíte, zkuste se zamyslet, zda by nebylo výstižnější mlčet. Někdy je těžší mlčet, než něco říct. Odhodlejte se. Nebojte se neříkat nic. Mlčení je jako nahota duše nepříkrášlená slovy (Dominique Fernandez). Slova ostatních i svá dokážeme ocenit, až když nastane mlčení. Mlčte. Zkuste to. Nemáte nic lepšího, než mlčení? Radši mlčte.. mlčte.

"Lidská řeč je strom, jehož kořeny sají své živné látky z půdy mlčení." - Otto František Babler

Vaše "mlčící" Ginger White

 


Steam Powered Giraffe ♥

17. srpna 2017 v 21:58 | Ginger White |  Srdeční záležitosti
Dlouho jsem nepřidala žádnou srdcovku, a tak bych se s vámi ráda podělila o úžasné uskupení ze San Diega. Říkají si Steam Powered Giraffe a nevím, jestli se vám budou líbit, ale mě naprosto uchvátili. V kapele už se pár lidí vystřídalo, nicméně zakládající členové - bráchové dvojčata - jsou největším tahákem skupiny. Jsou to studovaní mimové, takže nejen, že jejich hudba je pro mě skvělá, stejně tak i jejich klipy a živá vystoupení jsou perfektně udělaná. :)

Zajímavé je i to, že jeden z bratrů prodělává hormonální přeměnu z muže na ženu a pokud se kouknete na vývoj skupiny, uvidíte to, jak se jeho charakter (The Rabbit) mění spolu s tím, jak se on sám mění ve skutečném životě. Natočil(a) i nějaká videa týkající se téhle problematiky, takže pokud by vás to zajímalo, najdete je na youtube - Isabella Bunny Bennet transform.
Tak snad se někomu také tak zalíbí. ;)

Má oblíbená píseň:

Tady můžete Rabbita vidět v jeho ženské podobě:


A tady je cover písně od Rihanny:


zdroj: youtube.com

Zvrat - obraz

11. srpna 2017 v 16:56 | Ginger White |  Mé výtvory
Abych vás pořád nezatěžovala jen svými marnými uměleckými pokusy, dám sem obdobný pokus (avšak v mnohem lepší kvalitě) mého kamaráda. Budeme rádi za vaše názory a připomínky. Tak snad se někomu zalíbí. ;)


Vidíme ve všem to špatné

4. srpna 2017 v 9:33 | Ginger White |  Mé myšlenky
A není to tak? Čím jsem starší a čím více lidí poznávám, tím více mi přijde, že vytváříme věci jen proto, aby jsme je pak mohli pomluvit a zničit. Kdy jste naposledy vedli rozhovor s někým, kdo by si alespoň v jedné větě na něco nepostěžoval? Nemyslete si, že chci společnost nějak odsuzovat, vždyť já to koneckonců dělám taky.

Ve městě stojí starý dům a všichni si stěžují na to, že je to barabizna, ať se strhne. Dům se tedy strhne a na jeho místě se postaví nový. Lidé však radost nemají. Nelíbí se jim. Nehodí se sem. Má hnusnou střechu a ještě se do něj nastěhovala nějaká divná rodina. Tak jak se zavděčit? Copak si nikdo nevšiml těch hezkých věcí? Toho, že starý dům s sebou nesl vzpomínky na spoustu generací? Že staré vybledlé zdi obepínal tmavě zelený břečťan, který se každý podzim zabarvil do žhavé rudé a dodával místu temný, přesto osobitý výraz? Cožpak si nikdo nevšiml, že díky tomu novému, si našla další rodina svůj domov?

Takhle bych mohla pokračovat všemi možnými příklady. Nelíbí se nám náš život, nelíbí se nám život ostatních, nesnášíme celou společnost. Nesnášíme politiky, aktivisty, umělce i naše sousedy. Odsuzujeme vše, co neznáme, čemu pořádně nerozumíme. A co je horší? Ani se nesnažíme porozumět. Děláme to pořád. Možná, že už nevědomky. Ale běda, jestli někdo nesnáší nás. To je pak obrovský problém.

Upřímně? Někdy závidím našim babičkám, v jaké vyrůstali době. A teď nemluvím o politické situaci. Mluvím o obyčejných prostých lidech, kteří dokázali najít krásu ve všedních věcech, a kteří dobře věděli, co znamená pojem láska. Možná, že se najde ještě pár ztracených duší, které mají podobné myšlení. Většina je však nakonec nejspíš stáhne na svou stranu. Co já vím? Možná přijde jednou doba, kdy se vrátíme k základním lidským hodnotám. Když se ale rozhlížím kolem sebe, mám strach, že se toho nedožiji. A dřímá ve mně malinký střípek naděje, že všechno tohle je jen můj názor. Že já jsem ten věčný pesimista, a že svět je vlastně v pořádku.

Vaše Ginger White

Proč tvořím?

26. července 2017 v 16:43 | Ginger White |  Téma týdne
Upřímně? Tento článek nebude tak úplně o tom, "kdybych tak mohla změnit svůj život", ale spíše o tom, jak jsem ho chtěla změnit a co mi ho opravdu změnilo. Tak trochu zapátrám i do temných koutů mé duše. Vlastně když nad tím přemýšlím, strašně dlouho jsem nenapsala žádný osobní článek.

Nevím, kdy přesně jsem začala mít ten pocit, jako bych byla rozbitá. Možná kolem 13ti? Nebudu se rozepisovat o tom, jaká doba to pro mě byla. To už tu jednou bylo. A když budete chtít a zapátráte ve starších článcích, najdete to.

Příjemné počtení to ale není..

Zpátky k původní myšlence. Vždycky jsem měla problém navazovat kontakt s ostatními. A to hlavně s vrstevníky. Dokáže mě rozesmát, jak moc lidí si dnes hraje na introverty, černé ovce a podivíny, aniž by věděli, jak moc těžké to je, být opravdu jiný. Můžete si myslet, že i já to jen hraji, dělám se zajímavější. Je mi to jedno. Vypisuji se hlavně kvůli sobě a ne kvůli tomu, aby mi ostatní uvěřili.

Jak už jsem psala, byl pro mě, a je dodnes, velký problém najít si přátele nebo partnera/partnerku. Nejsem ten nejspolečenštější člověk a mezi lidmi se necítím. Ze začátku byl problém ale v jiné věci. Pokud si člověk není jistý ani sám sebou a cítí se sám v sobě zmatený a ztracený, tak je strašně těžké pochopit a poznat někoho druhého, natož se mu sám otevřít. Myslím, že s tímhle pocitem bojovalo hodně lidí, kteří kdy měli pochybnosti o své sexuální orientaci. Aha. Teď mi došlo, že jsem asi nikdy neuvedla, jak to se mnou vlastně je. Jak asi vyplývá z článku, nejsem heterosexuálka. Nejsem ani lesba. A ani bisexuálka. Jsem mimozemšťan a přišla jsem ovládnout vaší zemi.

Ne! Dělám si srandu. Možná ne všichni budou vědět, co výraz přesně znamená, ale jsem pansexuálka (pokud nevíte, strejda google poradí). Mnozí si asi řeknou, co je to proboha za další výmysl a já je chápu. Hodně lidí si asi nedokáže představit, jak moc jsem se za to nenáviděla a kolikrát si přála, abych se narodila "normální". Nejen kvůli sobě, ale i kvůli své rodině. Styděla jsem se a dodnes se potýkám s psychickými problémy. Dalo by se říct, že vedu válku se svou vlastní osobností.

Poslední rok jsem se ale hodně změnila. Měla jsem šanci poznat skvělé lidi se skvělým pohledem na svět. Naučila jsem se akceptovat to, jaká jsem. A i když bych to kolikrát chtěla změnit, neobviňuji se za to. Pardon lidi, ale já se tak prostě narodila. Nezměním to. Jedna z věcí, která mi tedy změnila život, byli překvapivě lidé, kterým jsem se vždy snažila vyhýbat.

A ta druhá věc? Sebevyjádření. Tvoření věcí, ať už jde o obrazy, kresby, spisovatelské pokusy nebo hudbu. Znamená to pro mě opravdu mnoho. Pokaždé, když vidím něco, co se mi líbí nebo mne zaujme, mám neovladatelnou touhu to nakreslit. Nezáleží mi na tom, jak to bude vypadat. Prostě mi to pomáhá. Píši knihu. V knize je mé alterego a pokaždé, když zažívám těžší období, vypíšu se. V tu chvíli, co má postava prožívá stejné nebo podobné trápení, co já, mám pocit, že v tom nejsem sama. Miluji hudbu. Slyším píseň, co se mi líbí a hned mám chuť vzít kytaru a zahrát jí. Nevadí mi, že to nejspíš zní strašně. Tím, že ji hraji, můžu se v těch tónech alespoň na chvíli schovat před okolním světem.

To proto tvořím.

A proč existuje tento blog? To je takový malý bonus k tomu všemu, protože vaše návštěvy a vaše komentáře mne dokáží potěšit, povzbudit, otevírají mi oči a někdy dokonce dodávají sílu neskončit. Není jich mnoho, ale o to víc jsou pro mne důležitější a osobnější. Děkuji za to, že jste a vy děkujte za to, jací jste. Ať už se narodíte s jakýmkoliv defektem, ukažte, že se za něj nestydíte, a že je přirozenou součástí vaší osobnosti. Já se to teprve učím, tak snad jednou budu žít takový život, který chci.


Vaše "rozbitá" Ginger White

Osamuraisan おさむらいさん

21. července 2017 v 11:36 | Ginger White |  Srdeční záležitosti
Než přidám další mou srdeční záležitost, ráda bych napsala pár slov k událostem včerejška, kdy bylo zveřejněno, že Chester Bennington (Linkin Park), spáchal sebevraždu. Sice sem nechodí tolik lidí, ale i tak se budu cítit lépe, když ho uctím alespoň tak, že mu tady za všechno poděkuji. Linkin Park byla kapela, která mne dovedla k tvrdší hudbě a byla to jedna z kapel, na kterých jsem vyrůstala. Je mi moc líto, že odešel tak talentovaný a sympatický mladý člověk. Doufám, že se má teď Chester lépe, a že jeho rodina i přátelé se se smrtí co nejdříve vyrovnají. Thanks for everything Chester!

Tak a teď k tomu původnímu. Dlouho jsem nepřidala žádnou svou srdcovku ♥. Momentálně tady ale jeden takový člověk je. Protože sama hraji (nebo se alespoň snažím hrát) na kytaru, a také protože jsem blázen do japonské kultury, nešlo to jinak, než abych si zamilovala skvělého kytaristu Osamu Muraie, který vystupuje pod jménem Osamuraisan. Pokud jste neviděli žádná z jeho videí, tak mohu vřele doporučit. Skvěle se přitom relaxuje i tvoří. Dělá různé covery, ale skládá i svou vlastní hudbu a musím uznat, že tenhle chlapec to opravdu umí. ;) A také jsem ještě neviděla nikoho, kdo by měl tak krásné ruce.. ale to je asi jen nějaká moje úchylka..

Cover soundtracku k Tokyo Ghoul:


Tady něco známějšího - Let It Go:


A tady něco z jeho vlastní tvorby - píseň Zero Point:


zdroj: youtube.com/osamuraisan

Anděl (2) - obraz

21. července 2017 v 10:48 | Ginger White |  Mé výtvory
Nedávno (nebo to bylo dávno?) jsem přidávala obraz anděla, kterého jsem malovala podle návodu na youtube pro mou sestřenici do nového bytu. Jelikož jsem ale zdědila ten úděl toho, mít dvě sestřenky, a protože ta druhá má také nový byt, umluvila mne k tomu samému. :D Vzala jsem tedy do ruky štětec, původní obraz a malovala dalšího anděla. Tentokrát ale v jiné barvě, aby ladil k interiéru bytu. Ohodnotit můžete sami. ;)


A hotový výtvor:




Samurajova maska - kresba

12. července 2017 v 13:47 | Ginger White |  Mé výtvory
Však víte, že mám ráda Japonsko, takže vysvětlovat, proč jsem si zvolila tenhle motiv je asi zbytečné. Teda člověk by neřekl, jak mu dá taková kresba zabrat. Asi stárnu. :D Také se chci omluvit, že je obrázek obráceně, ale mně blbne blog a prostě to se mnou nemluví.. Třeba se vám to zobrazí správně.

Tak snad se někomu zalíbí. ;)


Kam dál