Samuraj - kresba

Včera v 18:32 | Ginger White |  Mé výtvory
Sem tam se mě někdo ptá, jak dlouho mi trvá jedna taková kresba. Samozřejmě podle toho, co kreslím. U hodně kreseb si můžete všimnout, že mám v popisku napsáno, že to byl jen takový "rychlý náčrt". Není to pravda, píšu to tam proto, abych omluvila případné chyby. :D Přiznávám se. Všechny ty kresby mi trvají tak kolem hodiny, když započítám i přípravu kafe a vybírání písniček.

Nicméně bych vám tedy ráda ukázala, jak vypadá kresba, která je takovým skutečným "rychlým náčrtem" v mém podání. Když si sednu a prostě jdu něco rychle načmárat. Tohle mi trvalo nějakých 15 minut a můžete s všimnout, že to má opravdu málo detailů a úplně jinou úroveň, než mé normální kresby. :)



 

Všechno má své meze

Pondělí v 17:32 | Ginger White |  Téma týdne
Já jsem, nebo si alespoň myslím, že jsem, velmi tolerantní člověk. Většinou se snažím lidi brát hlavně podle jejich osobnosti. Ráda si vyslechnu různé názory a nehádám se, když se liší od těch mých. Ráda diskutuji. Mezi mými přáteli byste našli směs různých náboženských vyznání, politických přesvědčení, ras, národností, stylů i vkusu.

Ať si každý myslí, co chce. Je to v pořádku. Vždyť to nás dělá jedinečnými, naše názory a přesvědčení. Jenže je tu takový menší problém. To když naše přesvědčení a naše názory přerostou ve fanatismus.

Podle naší chytré tety wikipedie je fanatismus "slepá vášnivá zaujatost, nekompromisní a krajně jednostranný postoj nebo jednání člověka, který nějaké téma, myšlenku nebo věc pokládá za tak cennou - případně tak ohroženou - že námitky či odpor proti ní vyvolávají jeho zuřivost.".

Já bych to trochu shrnula do jednoduchého "Fanatičtí lidé jsou magoři.".

A protože mám hodně různých zájmů a hodně cestuji, potkala jsem i hodně lidí. No a protože jsem potkala hodně lidí, tak se mi podařilo potkat i pár takových fanatiků. Ne, není to příjemná zkušenost. A chlapi v hospodě, hádající se do krve pro svůj oblíbený fotbalový klub, jsou jen slabým odvarem. To potom, když jdete se svým vietnamským kamarádem po ulici a vrhne se na vás skupina skinů.. nebo když se do vás pustí učitelka před celou třídou a snaží se vás přesvědčit, že půjdete za své názory a za své bezvěrctví do pekla.

Nikdy jsem to nechápala tenhle fanatismus. Je fajn si stát za svými názory, ale všechno má své meze. Fanatismus nikdy nepřinesl nic dobrého. Jen se koukněte na světovou historii, na diktátory, na sekty.. A já se kolikrát ptám proč? A jaký člověk vlastně musí být, aby propadl takovému šílenství?

A co vy? Máte v okolí nějakého takového fanatika? Nebo máte dokonce své vlastní zkušenosti s takovými lidi? Dejte vědět do komentářů. ;)

Vaše "tolerantní" Ginger White

10 věcí, které mi lezou na nervy

Neděle v 18:38 | Ginger White |  Má maličkost
Většina mých článků je lazena celkem pozitivně a optimisticky. Tedy na mé poměry.. no.. alespoň si to myslím. Nicméně rok 2017 pro mne nezačal moc ukázkově, a tak nemám náladu psát o tom, jak je všechno super, aby jsme se měli všichni rádi a nějaký další sluníčkářský řeči..

No a pokud milujete Burtonovo filmy tak, jako já, určitě si vzpomenete na památnou větu Willyho Wonky: "Když se cítím mizerně, tak i má čokoláda musí být mizerná.." ...Nebo tak nějak to tam prohlásil... A tak když se cítím naštvaně, tak i mé články budou naštvané! Má to logiku? Nicméně dlouho nebyl článek typu 20 věcí, které.. A ano, nejsem až takový bručoun nejspíš, protože těch věcí tolik vymyslet nedokážu, a tak zavádím na tento blog éru článků typu - ano hádáte správně - 10 věcí, které..

Mimochodem všimli jste si, jak příšerně šly mé vyjadřovací schopnosti dolů? Zapomeňte na trapný úvod a naštvěte se společně se mnou nad 10 věcmi, které mi lezou na nervy. ;)

1. Reklamy, které nejdou přeskočit

To je jedna z věcí, které mi dokážou zkazit pár vteřin života téměř každý den. A ne, nemyslím reklamy, které doopravdy musíte dokoukat. Myslím ty dementní reklamy, které trvají jen 5 vteřin a tím nám, divákům, berou možnost zmáčknout ten rozkošný čtvereček, který krátí utrpení, kdy se musíme kvůli 4 minutám kvalitní hudby koukat na to, co mají zase v Lidlu od středy ve slevě.

2. Hloupí lidé

Tady musím podotknout, že nechci nikoho shazovat nebo tak.. Já jen, že srážka s takovým blbcem mi dokáže dokonale zkazit celý den. Na druhou stranu pro mne je to jen chvíle, ten dotyčný se sebou musí žít celý život. Takže by mi vlastně těch lidí mělo být líto.. Není.

3. Když dojde kafe

Fajn. Tohle zná asi každý člověk. Až na to, že já jsem na kávě závislá. A to jakože hodně. Bez něj ráno nenastartuju, ani kdyby mi šlo o život. Cože? Kafe došlo? Fajn, radši mne zabijte.

4. Když na mě ráno někdo mluví

Tak tady po tomhle bodu asi vypadám jako strašná netykavka. Já ráno prostě nemluvím. To mi můžete říkat, co chcete. Třeba, že hoří. Ignorace. Dejte mi půl hodinky na vyrovnání se s mojí depresí ze vstávání a budu to zase já. Jen se nezlobte, když vám ráno neoplatím úsměv a nepozdravím. Dost možná ani nemám ponětí, kdo jsem nebo kdo jste vy.

5. Když mám mělkou misku a vypadávají mi z ní čínský hůlky

To zná každý Asii milující člověk, který je nešikovný trotl, jako já.

6. Když mě lidé neberou vážně

A to se mi stává celkem často. Protože jsem ženská, protože vypadám na 13, protože měřím jen 160 cm, protože jsem z malýho města, protože nemám vysokou nebo protože jsem to prostě já.

7. Každá neděle, od té doby, co si sousedi přestěhovali postel nad mojí ložnici

Mě opravdu nezajímá, že jste si to celý víkend neužili, protože přijeli děti ze školy. Nebo si sakra alespoň promažte... nebo utáhněte postel! Takhle nevržou ani dveře na polským statku. A ne, nemám nic proti Polsku a nemám tušení, jak mě ta hláška napadla.

8. Když si na něco nemůžu vzpomenout.

No k tomu asi nemusím nic dodávat. Jsem ale ten typ člověka, který kvůli blbostem nemůže pak ani spát.. Třeba momentálně nemůžu přijít na to, jak se jmenoval ten pán, co vždycky volal na FM Plusku lidem a dělal si z nich srandu.. Třeba jak byly ty stavby na klíč a tak. Víte, co myslím? Budu vděčná, když mi to jméno někdo nadhodí. ;)

9. Když ze mě někdo dělá idiota

Ehm.. dobře, tady bych asi měla zdůraznit, že ve většině případů ze sebe dělám idiota sama. Nemám ale ráda lidi, co na to ještě upozorňují. Jasně, všichni ví, že je Ginger White mimo, nemusíš to tady křičet.. blbečku!

10. Svět

Když se nad tím zamýšlím teď na konci článku, došlo mi, že těch věcí bych dokázala úplně v klidu vymyslet 20. Co 20.. klidně 100! Najde se takových věcí, co mě vytáčí, že jen na to myslím, už jsem do prdele nasraná! Jo a nemám ráda, když lidi mluví sprostě. To je taky celkem důležitý bod. Když na mě vleze tahle nálada, štve mne prostě celý svět!

Myslela jsem si, že se mi uleví, ale jsem ještě víc rozčílená. Díky..

Ne, berte tenhle článek trochu s nadsázkou. Ve skutečnosti nejsem žádný nervák a těžko byste hledali většího flegmatika, co se tohohle týče. Nicméně musím přiznat, že tento rok pro mne doopravdy nezačal úplně podle mých plánů a představ a s každým dnem se spíš peru, než abych ho doopravdy žila.

Doufám tedy, že Vám se daří lépe a chci moc poděkovat za to, že sem chodíte. Alespoň vaše komentáře mi lepší náladu, když už toho mám dost. Sakra, já si dneska ale protiřečím.. :)

Arigatou gozaimasu!

Vaše "momentálněvživotěztracená" Ginger White
 


Pracovní rezignace

9. ledna 2017 v 10:28 | Ginger White |  Mé myšlenky
Prostě na mě jednou za čas přijde obrovská pracovní rezignace. Znáte to? Já to mám totiž tak, že mám od malička trochu problém s tím dodržovat termíny, chodit včas, přizpůsobit se a také poslouchat autority. No.. nejsou to zrovna vlastnosti, které bych psala do svého CVčka, že jo..

Ale jak možná někdo postřehl, tak se s tím snažím dost bojovat. Vlastně od té doby, co jsem nastoupila na střední, jsem chodila po brigádách a po ukončení školy jsem ihned nastoupila do práce, pak do další a teď se držím v další. A ne, nestřídám to tak, protože by mě právě kvůli výše uvedeným vlastnostem vyhodili. První práci jsem opustila kvůli stěhování, druhou, protože to tam skončilo celé. Nicméně abych se dostala k jádru problému. Myslím si, že jsem nadruhou stranu dost pracovitá a ráda dotahuji věci do konce. Když už něco dělám, tak se to snažím dělat co nejlépe. No a jak tak pracuji v té dalo by se říct "přetvářce", tak se jednou za čas vrátí to moje rebelství a já úplně vypadnu z pracovního tempa.

To přesně nastalo včera. Byla jsem naštvaná ještě dřív, než jsem do práce vůbec došla. To tedy také kvůli slovům kamaráda, u kterého jsem byla ráno na kafi: "Děláš si pr*el, že děláš v neděli? Tak čo ti je*e?". Bohužel takhle doopravdy mluví. :D No jen jsem si něco zabrblala pro sebe a bouchla mu dveřma před nosem. Celý den mi přišlo zábavnější cokoliv, ale opravdu cokoliv, než to, co jsem měla skutečně dělat. Vedoucí jsem řekla ráno jenom nucené "Ahoj" a pak s ní celý den nemluvila. Bohužel jsem byla i nepříjemná na lidi, za což se omlouvám a stydím, ale nemohla jsem si pomoct.

"Dobrý den, promiňte slečno, ale ty zvířata, co jsou tu vystavená, ta žijí na Šumavě?" .. "Ne pane. V Orlických horách, a proto je máme vystavené v Šumavském Enviromentálním Centru. Ještě nějaké hloupé otázky?". Načež přišel pán a snažil se mě přesvědčit, že ti vycpaní bobři jsou ve skutečnosti nutrie. "Víte co? Když budete chtít, aby to byli třeba jednorožci, budou to jednorožci. Jen mi dejte pokoj!".

No držela jsem se, abych někoho neurazila. Nicméně doufám, že mne tahle rebelská nálada zase na chvilku opustí a já budu plnit své povinnosti tak, jak mám. I když to tak nevypadá, tak já mám svou práci i celkem ráda. Pokud si toto bude číst paní vedoucí, tak se omlouvám, ale víš, jak to chodí. ;)

No a pro názornou ukázku mám fotky mého včerejšího pracovního nasazení. Snad mne nevyhodí, když to někdo uvidí. (Nebojte, já vím, že ne)

Tuhle fotku jsem posílala kamarádovi, když mi poslal sebe jak maká v monterkách celý od barvy. Nevím proč, ale přestal se se mnou z nějakého zvláštního důvodu bavit.. :D


Tohle jsem poslala mamce, když mi psala, jak to jde v práci. Mimochodem ona mi poslala fotku, kde zoufale leží v papírech, v jedné ruce lahev Metaxy a v druhé cigaretu. Snažila se naučit scénář, protože večer měla zkoušku na divadlo. :D



Copak to neslyšíte?

6. ledna 2017 v 21:21 | Ginger White |  Téma týdne
Nic ve mne nedokáže vyvolat takové pocity, jako hudba. Možná jsem jen bezcitná, když raději sedím se sluchátky v uších, než abych poslouchala lidi kolem. Ne. Nejsem arogantní a nechci, aby to vypadalo jako neslušnost. Ale zatímco hudbu miluji, lidé mi lezou na nervy. Alespoň někteří.

Lidé už mne zklamali tolikrát, hudba však ne. V lidech je tak těžké se vyznat, je tak těžké interpretovat správně jejich slova. Z hudby si však každý může odnést to své a žádná interpretace podle mne není špatná. Neustále se snažím chápat lidi kolem sebe. Bezúspěšně. Avšak hudbu nemusím chápat. Stačí, když jí cítím.

Někdy, když je kolem ticho a ležím v přírodě, vytvářím si v hlavě hudbu vlastní. Zavřu oči a zaposlouchám se. Slyším šumění řeky a před očima mi naskakují noty, jako bych před sebou měla plátno s osnovou. Spolu s ptáky, větrem a šustěním trávy přibývá v mé hlavě více nástrojů a plátno se rychle plní touhle přírodní symfonií. Ve městě se spojuje všechen rámus a vzniká neuvěřitelné alternativní dílo. Někdy však nepotřebuji přírodu ani městský ruch. Někdy slyším v uších zvuky, které si vytváří má vlastní mysl. Mou vlastní melancholickou překrásnou píseň.

A pak, když se zaposlouchám do všech těchto zvuků, nevnímám nic jiného. Jdu a slova prolétavají kolem mých uší, jako by je neviděla. V mé hlavě zní má píseň. A lidé se pak tak diví. Ach, jak oni se diví. Ťukají si na čelo a povídá se, že jsem blázen. Ne. Nejsem. Alespoň ne takový, abych přerušila tu krásnou melodii slovy lidí, kteří jsou snad ještě větší blázni než já. A co víc, oni jsou ti ignoranti. Oni svou arogancí a necitelností ubližují sami sobě, protože se nezastaví a nezaposlouchají do vlastní písně, ani do písně města, či snad přírody.

A já pak smutná a opuštěná procházím ulicí, cizí nenávistné a bojácné pohledy se na mě lepí na každém kroku, ale zlé výrazy a zlá slova mi už dávno neubližují. Jen jediná věc mne trápí. "Copak jsem jediná? Copak vy ty zvuky neslyšíte?"

Vaše "hudebněmelancholická" Ginger White

Wagakki Band

3. ledna 2017 v 15:05 | Ginger White |  Srdeční záležitosti
Přiznávám se, miluji Japonsko! Je to vlastně jeden z takových mých koníčků. Ráda vařím jídla inspirovaná Japonskem, mám ráda jejich kulturu, filmy, miluji anime a japonsky se učím. Mým snem je Japonsko navštívit. No a v neposlední řadě mám moc ráda japonskou hudbu. Tím myslím tu tradiční starou. Poslouchám to jako motivaci při cvičení. :)

No a dalo by se říct, že jsem vlastně narazila na kapelu, která spojuje hned několik věcí dohromady. Hrají dobrou moderní muziku inspirovanou tou starou japonskou hudbou. Vypadají jako postavy z anime a ano, jsou překvapivě z Japonska! Poslouchám je už déle, a ať si říka kdo chce, co chce, u mě to byla láska na první pohled. Proto bych ráda Wagakki Band zařadila do mých srdečních záležitostí tady na blogu.

Přidávám videoklip a také video ze živého vystoupení. Na živo jsou neskuteční, škoda jen, že u nás nejspíš vystupovat nikdy nebudou. Pokud tedy máte zájem a máte rádi Japonsko nebo jste jen zvědaví, co se zase té Ginger White líbí za blbost, doporučuji shlédnout. ;)



zdroj: youtube.com

Vaše "私は日本が大好き" Ginger White

Šťastný nový rok!

31. prosince 2016 v 12:01 | Ginger White |  Mé myšlenky
A je tu zase můj nejneoblíbenější den v roce, kdy na mě přicházejí deprese, že utekl další rok a já nejsem ani o trochu blíže ke svým snům. Horší je, že vím, že si za to můžu sama. A ano, rozhodla jsem se napsat upřímný článek bez všech těch cukrátek, lží a růžových brýlí.

Pro mě byl vždy tento "slavnostní den" jen jako zástěrka toho, že se zase všichni zchlastají jak dogy a dříve jsem se k takovým lidem i řadila. Ten, kdo to tu trochu zná a něco o mně četl, ví, že jsem bývalá zastánkyně drog a alkoholu. Nicméně poslední 2 roky se držím, a proto je pro mě oslava nového roku ještě hroznější než dřív.

Ráda trávím čas se svými přáteli a přijde mi tak trochu zbytečné dnes sedět doma. Na druhou stranu všichni víme, jak to dopadne. Půjdeme si někam sednout a já tam nebudu půlku lidí znát. Fajn. Představíme se a já stejně zapomenu do 10 sekund jména všech přísedících, i když nechtěně. Zjistím, že třičtvrtě těch lidí mele blbosti, ale abych nekazila zábavu a nebyla za bručouna, budu se usmívat a kývat.

Za chvíli už začnou být všichni na mol, protože zatímco já usrkávám svůj třetí gintonic, oni si stihli dát 5 panáků a vypít 10 piv. Budu si myslet svoje a pomalu vymýšlet strategii, jak utéct zpátky domů, aby si toho nikdo nevšiml. Odbije půlnoc a já zjistím, že dostávám novoroční polibek od úplně cizího člověka, což by nebylo tak strašné, kdyby z něj netáhl rum a cigarety a já bych si nevzpomněla na všechny ty vykouřené krabičky a nedostala na to cigáro chuť taky.

Koukneme se na ohňostroj, u kterého ohluchnu a ještě si budu říkat, co chudáček pejsek doma, jestli se moc nebojí. Potom se konečně pomalu vytratím a znavená a smradlavá z hospody padnu do postele. Místo sladkého spánku mne však čeká akorát tak rámus do 6 do rána a druhý den budu muset poslouchat všechny, jaká to byla zase skvělá párty a jak je jim špatně, zatímco si budu myslet své a přemýšlet, co bylo tak super na tom, že se zchlastali všichni jak hovada.

:D

Nicméně všem vám přeji hezký silvestrovský večer. Ať ho prožijete s těmi, které máte rádi a ať na chvíli zapomenete na všechny strasti. Nepřehánějte to s alkoholem a myslete na bezpečí své i ostatních, až budete se třemi promilemi odpalovat petardy. Mám vás ráda a jsem vděčná za to, že sem chodíte!

Šťastný nový rok Vám přeje vaše "bručounská" Ginger White!

David Bowie - kresba

29. prosince 2016 v 14:33 | Ginger White |  Mé výtvory
Velkou součástí mého života je hudba. No a člověk, který se mi zaryl do srdce a drží se tam už několik let, je David Bowie. Vždy jsem si říkala, že je blbost, aby hudba někoho vytáhla z depresí nebo mu v životě pomohla. Potom jsem ale uslyšela tohohle úžasného nadpozemského geniálního umělce a byla to láska na první poslech a později i pohled. Davida miluji a jeho smrt pro mě byla velkým šokem. Ráda si ho tedy oživím alespoň na papíře. Upřímně jsem čekala trochu lepší výsledek, tak snad se někomu bude líbit. ;)


IV.kapitola - Dotyk Ďábla

29. prosince 2016 v 13:22 | Ginger White |  Mé výtvory
Další pokračování jednoho z mých prvních příběhů. :)

Celou chladnou a nepříjemnou noc jsem nespal. Neustále jsem přemýšlel nad tím, co bude dál. Nechtěl jsem do Kristinina případu rýpat, už kvůli policii, ale nemohl jsem se ubránit pokušení, které mě sžíralo více a více. Věděl jsem, že Viktor s tím má něco společného, zatím jsem ale netušil, co.

Vstal jsem celý rozlámaný, postavil si na kafe a šel pro ranní noviny. Celkem normální ráno, až na to, že se na mě hned na titulní straně usmíval Kristinin ,,skoro otčím". Nalistoval jsem určenou stránku a pomalu se usadil. ,,Nevlastní dcera významného advokáta byla zabita. Je psychopatický doktor jejím vrahem?". Musel na mě být pohled k zasmání. Vykulil jsem oči, spadla mi brada a nevěřícně jsem se koukal na noviny. Trvalo mi snad pět minut, než jsem se odvážil číst dál.
,,Nevlastní dcera významného advokáta Viktora Sienkewicze byla v sobotu večer zavražděna ve svém vlastním bytě. Prý se jedná o obzvlášť závažný zločin, k němuž se kvůli jeho brutalitě nechtějí místní policisté vyjadřovat. Jediná stopa vede ke známému psychiatrovi Antoniu Luchettim. Ten sám vinu odmítá, i když přiznává, že je posledním člověkem, který Kristinu té noci viděl…"

Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Jak se to proboha dozvěděli? Uvědomil jsem si, že teď bude poněkud těžší pátrat po tom, co se stalo a motat se kolem Viktora, protože by si to zřejmě spousta lidí vyložilo špatně. Zvědavost byla však silnější a neboť jsem měl volno, vymýšlel jsem plán, jak se k Viktorovi přiblížit, aniž bych byl nápadný. Jasně, Google. Že mě to nenapadlo dřív. Google ví všechno. Zadal jsem jeho jméno do internetového vyhledávače a pročítal se tisíci články o tom, jak úžasný, mocný a úspěšný je. Díky bohu, že jsem tak trpělivý, protože až skoro na konci mého tří hodinového hledání jsem našel zajímavou stránku. Byla to stránka menší satanistické sekty a její guru nebyl nikdo jiný, než sám mocný Sienkewicz. Sekta působila v našem městě. Byli to fanatici, převážně muži, co žili tou nejtemnější a nejodsuzovanější vírou. Satanismem. Viktor pro ně byl někdo, kdo jim předává příkazy od samotného pána a kdo je jejich spojením s peklem. Bože můj, pomyslel jsem si. Léčil jsem už spoustu lidí, které k sobě vtáhla sekta a ať už se jednalo o jakoukoliv, vždy to byl těžký případ. Lidé jsou jako náměsíční. Nechávají se ovládat a řídit si život. Jsou jako hadrové panenky v pařátech vzteklých psů, kteří se jen tak nepustí a snaží se vyždímat i poslední kapku z jejich zničeného života, jen pro svůj vlastní prospěch.

Vrátil jsem se zpět ze svých myšlenek a pokračoval ve čtení. Lidé, kteří se chtějí k sektě přidat, se musí zapřísahat mlčenlivosti a také projít blíže nespecifikovaným rituálem, při kterém odevzdají svou duši tomu nejvyššímu, samotnému Ďáblu..

E.A.Poe - kresba

27. prosince 2016 v 13:14 | Ginger White |  Mé výtvory
K Vánocům jsem od bráchy a jeho nastávající dostala nové vybavení. Fakt krásné. Nové tužky, uhly, skicák, plátna, štětce, barvy, gumy, ořezávatka.. No udělali mi obrovskou radost. Tak jsem to musela hned vyzkoušet, a protože čtu momentálně Edgara Allana Poea, tak jsem se rozhodla pro něj. Snad se zalíbí. ;)


Kam dál