Severus Snape - obraz

21. září 2019 v 15:02 | Ginger White |  Mé výtvory
Dobré sobotní odpoledne.

Po delší obě jsem se tu znovu objevila a rovnou s obrazem. Začíná podzim, mé nejoblíbenější období v roce. Romantické, melancholické, temné a zároveň uklidňující. A pro mě také velmi inspirující. A pokaždé mám chuť, s blížící se zimou, se kouknout na Harryho Pottera. Nevím proč. Mám to tak nějak napojené. Harry Potter je pro mě srdeční záležitost. Vyrostla jsem s těmi knížkami a později s filmy a stále mi trhá srdce, že jsem ten dopis z Bradavic nedostala. Asi jsem moták. Nebo mudla. A to jsem vždy věřila, že Havraspár na mě čeká. Nicméně jsem se necítila moc dobře na to, abych si užila krásný slunečný den venku, a tak jsem vzala po nějaké době do ruky štětec a s Potterovskou náladou se do toho pustila. Snad se někomu zalíbí. ;)

 

Kloboučník - obraz

6. září 2019 v 21:28 | Ginger White |  Mé výtvory
Dobrý páteční večer!

Nedávno se mě někdo zeptal, jaký je vastně můj styl, co se kreslení a malování týče. Většinou totiž tvořím dle předlohy a tam se neukáže tak úplně ta osobitost. A mě to donutilo se zamyslet. Můj styl? Chaotický, barevný a zároveň temný. Hned jsem si vzpomněla na kloboučníka z Alenky v Říši divů. Ten příběh mám ráda od malinka. A filmovou verzi od Tima Burtona miluji. On je taková lidská podoba mého umění. A tak jsem se rozhodla to spojit. Snad se někomu zalíbí. ;)


Inspirace Muchou

14. srpna 2019 v 20:46 | Ginger White |  Mé výtvory
Dobrý večer.

Někdy, když jsem opravdu unavená a potřebuji vypnout, kreslím. Vezmu skicák a tužku, rozhlédnu se a kreslím to, co mi padne do oka. A jelikož jsem umělec a umělci pijí jak duhy, jak je známo, mám kolem sebe spoustu inspirace v podobě lahví. Berte to jako nadsázku (ve skutečnosti nepiji skoro vůbec). A jedna taková lahev moc dobrého sektu zaujala mé oko dnes večer.

Inspirace Muchou

 


Pokus o kubismus #2

10. srpna 2019 v 16:44 | Ginger White |  Mé výtvory
Krásné odpoledne!

Venku prší, já mám konečně den sama pro sebe a k čemu lepšímu to nevyužít, než ke své tvorbě. A tak vznikl další pokus o kubismus. Musím říct, že nejsem z výsledku až tak nadšená. Rozhodně se to nevyrovná mému poslednímu obrazu laděnému v tomto duchu. Nicméně jsem se při malování krásné odreagovala a vzpomněla jsem si, proč mě to tak moc baví. A co já vím? Třeba se někomu zalíbí. ;)


Pokrok v cosplayi

6. srpna 2019 v 18:54 | Ginger White |  Má maličkost
Dobrý večer!

Už je to nějakou dobu, co jsem se zde zmínila o tom, že chci začít s cosplayem. Samozřejmě není žádné tajemství, že miluji japonskou mangu a anime. A tak byla první postavou, kterou jsem se rozhodla "napodobit", Makise Kurisu ze Steins:Gate. Další věc, která není tak úplně tajná, je to, že nemám v poslední době absolutně na nic čas. Stejně se mi ale podařilo s cosplayem trošičku pohnout.

Chybí mi už jen červená kravata, vhodný pásek a paruka, aby byla Makise hotová. Jsem celkem spokojená s tím, jak se to zatím vyvíjí. Samozřejmě budu muset ještě vymyslet nějaký vhodný make up a možná kontaktní čočky. S těmi mám malinko problém, protože si na ně pořád nějak nemohu zvyknout. Nemůžu se ale dočkat, až to bude celé hotové. :)

Na první fotce je to, co mám už kompletní. Na druhé je místo kravaty červené tílko (nenašla jsem nic jiného) a jiný pásek (má být bílý), aby byla alespoň nějaká představa toho, jak to bude vypadat. Jinak se mi snad podaří si najít teď i nějakou tu chvilku na svou tvorbu, abych se tu měla zase čím chlubit a neplnila to zbytečnými články, asi jako je tento. :D

Díky za to, že sem ještě někdy zatrousíte, i když je to v poslední době možná častěji, než já sama.

Vaše "otaku" Ginger White




UPDATE

22. července 2019 v 17:57 | Ginger White |  Má maličkost
Dobrý podvečer!

Už je to nějakou dobu, co jsem sem něco přidala. A ačkoliv na blogování myslím skoro každý den, jen tak se k němu nedostanu. A věřte nebo ne, mrzí mě to. Mám nové zaměstnání a veškerou svou energii i čas věnuji momentálně učením se a adaptováním na novém místě. Není to zrovna nejjednodušší práce, a tak toho mám teď až nad hlavu. Na psaní a na tvorbu nemám čas. Neznamená to však, že to tu bude úplně mrtvé. Pokusím se alespoň jednou za čas něco přidat, a až se my to trochu srovná, tak i tady to zase ožije.

Děkuji všem, co sem čas od času zavítají. :)

Vaše "absolutnězaneprázdněná" Ginger White



Tak co vlastně chceš?

12. července 2019 v 21:28 | Ginger White |  Téma týdne
Výhled na hvězdy byl ten večer famózní. Nebo si hrála s obrazem má alkoholem opojená mysl? Na tom nezáleželo. Zem začínala být chladná a tvrdá, ale to mě také nezajímalo. Popotáhla jsem z cigarety a sledovala, jak si vedle mě sedá. Na můj vkus až moc blízko. Bylo mi to ale jedno.

On: "Je něco špatně?".
Já: "Ne, všechno je v pořádku.".
On: "Já vím, že se nerada svěřuješ, ale jestli se něco stalo...".
Já: "Nestalo. Říkám, že je vše v naprostém pořádku.".

S mírným úsměvem hluboce vydechl a zadíval se na hvězdy.

On: "V tom je ten problém, že ano?".
Já: "Přesně tak.".
On: "Trápíš se, protože je vše v pořádku? Protože se ti daří?".
Já: "Ano.".
On: "Nerozumím ti. Nechápu to. Vyšlo ti přece vše, o co si se v poslední době snažila.".

Na malý okamžik jsem se na něj podívala. Ve svitu měsíce měl krásný obličej. Byla jsem ráda, že mi nerozumí. Že to necítí stejně.

Já: "Přesně. Mám vše, co jsem potřebovala. Nic z toho ale nechci. Nechci, aby byl můj cíl hnát se za věcmi, co potřebuji. Chci mít to, co chci.".
On: "A co vlastně chceš?".

Otázka mne bodla do srdce a donutila sklopit hlavu.

Já: "To já nevím.".
On: "Takhle ale nikdy nebudeš šťastná.".
Já: "Tak ať.".
On: "Tak ať?".
Já: "Tak ať...".
On: "Přeji ti, aby si se jednou dokázala rozhodnout...".

"Snad..." zašeptala jsem rezignovaně a pohlédla zpět na hvězdy. Jejich zář mi jen připomínala temnotu a prázdno, které ležely uvnitř mého srdce. Odešel. Napila jsem se a uvědomila jsem si pravdu.

Nemůžu přece vědět, co chci, když ani pořádně nevím, kdo jsem.

Vaše "ztracená" Ginger White

Pokus o kubismus - Dáma v klobouku

9. července 2019 v 9:32 | Ginger White |  Mé výtvory
Dobré dopoledne.

I když to tak z některých mých výtvorů určitě nevypadá, mám velmi ráda klasické umění. A jedním ze směrů, který mne učaroval, je avantgardní hnutí z přelomu 19. a 20. století - Kubismus. Vidím v něm určité kouzlo, zobrazení obrazu ne z jednoho, ale z více úhlů najednou. Spojení linií a geometrie s uměleckým chaosem. Směr, který podle mne nastavuje určitá pravidla, přesto nechává umělci důležitou svobodu a prostor k vyjádření.

Když se řekne kubismus, většinu napadne hlavně uznávaný Picasso, a některé znalejší Braque. Já ale musím zmínit ještě mého oblíbeného Fillu a i jeho kolegu Kubištu. Jejich obrazy jsou momentálně k vidění v Západočeské galerii v Plzni. Určitě nemohu opomenout ani Josefa Čapka. Stejně tak mne ale zaujal i malíř Jiří Petr. Jeho obrazy si můžete prohlédnout a popřípadě koupit zde: https://jiripetr.com/. Nechala jsem se tak inspirovat jedním z jeho obrazů a styl si vyzkoušela také. Vzhledem k tomu, že je to můj první pokus, jsem velmi spokojená s výsledkem a určitě to není můj poslední kubistický obraz. Tak snad se někomu bude líbit také tak. ;)




Život s OCD

7. července 2019 v 15:21 | Ginger White |  Má maličkost
Podle staré dobré Wikipedie je OCD (Obsedantně kompulzivní porucha) duševní poruchou, jejíž hlavními rysy jsou opakované vtíravé myšlenky a nutkavé činy. Podle mě je OCD pěkně na ho*no.

Nejsem si jistá, jestli jsem se tu někdy zmínila o tom, že mi bylo OCD diagnostikováno už před pár lety. Nejspíš ale ne. Není to věc, se kterou bych se chtěla chlubit. Přesto o ní píši, protože mi to přijde jako celkem zajímavé téma, a zároveň bych ráda vyvrátila pár předsudků, které se okolo této poruchy objevují. Osvěta děti. Osvěta je důležitá. A mluvit o psychických nemocích stejně tak. Článek bude možná trochu delší, než obvykle.

Za těch pár let jsem měla možnost poznat se i s jinými lidmi trpící OCD. Někteří z nich měli spíše úsměvné a lehčí projevy nemoci, některých mi naopak bylo velmi líto. Pochopila jsem díky nim, že existuje spousta různých způsobů, jak se to může projevovat. A jak to mám já? Nemoc ovlivňuje především mé zažité rituály, některé specifické věci a uklízení.

Abych to převedla do praxe, popíši vám mé klasické ráno. Ráno, kdy vstávám do práce, je vždy stejné. Odložím budík. 2x. Vždy ho odkládám dvakrát. Řídím si ho schválně o 20 minut dříve, než potřebuji. A i když bych vstávala, nemůžu. Prostě ho musím odložit 2x. Poté si vezmu mobil a zkontroluji emaily a facebook. Vstávám. Vždy levou nohou napřed. Představa, že to bude naopak mne děsí. Jdu na záchod a poté do koupelny. Myji si ruce mýdlem. Pro jistotu 2x. Čistím si zuby. Vždy stejně dlouho, vždy ve stejném pořadí. Poté si čistím obličej a mažu krémem. Nejdříve nos, pak tváře, bradu a krk a naposledy čelo. Jdu se převléct. Kalhoty první, pak triko. Když se mi stane, že se začnu oblékat naopak a uvědomím si to, okamžitě se musím svléknout a obléct znovu. Nevadí, že nestíhám, prostě musím...

Vařím si kávu do stejného hrnku každý den. Do mého hrnku. Nikdo jiný ho použít nesmí. Dělám si snídani a zapínám počítač. Zkouknu důležité věci a jdu zalít rostliny na balkoně. Nejdříve rajčata, poté papriku. Všimnu si, že není květináč ve stejné řadě s ostatními. Někdo do něj strčil. Rozčílím se a srovnám to zpět. Uleví se mi. Teď je to tak, jak to má být. Jdu se doupravit a konečně si beru věci a odcházím z bytu. Jedu výtahem. Vždy to tak dělám. Je obsazený? Nevadí, počkám si. Přicházím na tramvaj a koukám na hodinky. Jedna přijela. Ale není to ta, kterou já jezdím. Byla bych tam dříve, než obvykle. Nechám jí odjet a čekám na další. V duchu se směju sama sobě. Vím, že je moje chování absurdní a nesmyslné. Jenže to tak prostě být musí.

To byl takový menší příklad toho, jak OCD ovlivňuje můj každodenní život. Je to ta část, které já říkám "rituály". Poté zasahuje do určitých specifických věcí, což mě může dostat a dostává do určitých nepříjemných situací. Především proto, že okolí nemá kolikrát pochopení pro mé chování (což je na jednu stranu i pochopitelné, na druhou stranu to ale celou situaci horší). Příbory. Bože ty příbory. Musím mít nůž a vidličku ze stejné řady. Kolekce. Nebo jak to nazvat. Chodím v Plzni do jedné skvělé vietnamské restaurace, kde mají dané příbory rovnou na stole. Spoustu příborů. A někdy k sobě prostě nesedí. Jak nevrlé a nepochopené pohledy musím snášet, když lezu k někomu jinému ke stolu a beru si příbory od nich, si asi dokážete představit. Srovnávám věci. Uklidňuje mě to. Dělám to ale i v obchodech. A nedejbože, když mluvím s někým a má například spadnutý vlas na oblečení nebo přetočený rukáv na triku. Nevnímám ani jedno slovo, co mi říká. Nemůžu se soustředit. Protože je něco tak, jak to být nemá.

Dokážete si pak představit, jaké je se mnou bydlet? Díky za všechny mé předešlé spolubydlící, kteří mne respektovali a byli se mnou velmi trpěliví. Stejně tak moji rodiče, kteří se museli naučit pár věcí, aby vše probíhalo tak, jak má. A jezdit se mnou na výlety? Potřebuji mít vše naplánované. Přesně naplánované. A dokáže mne velmi rozhodit, když se ty plány na poslední chvíli mění. V hlavě mám vlastně neustále plán. Na každý den.

Poslední věcí je uklízení. Uklízím hodně. Především u sebe doma. Také mám vše srovnané podle sebe a nemám ráda, když do toho lidé sahají. Uklízení mě velmi uklidňuje. Když jsem rozhozená nebo nervózní, jdu uklidit a hned se mi srovnají myšlenky. Na druhou stranu je trochu divné, že když jsem u někoho jiného a nemá uklizeno, nevadí mi to...

Není to vždy lehké a hlavně vím, že tím mnohokrát obtěžuji i lidi v mém okolí. Bylo období, kdy se u mě nemoc projevovala mnohem více. Ale když o tom mám s kým mluvit, vím, co se mnou je a hlavně se o tom nebojím mluvit, cítím se mnohem lépe a nemoc stále více ustupuje do pozadí. Velkou roli ale hraje mé momentální psychické rozpoložení. Když se zrovna necítím dobře, OCD udeří v celé své parádě a já se samozřejmě cítím ještě hůře. Není žádným tajemstvím, že pokud člověk trpí jednou neurotickou poruchou, objevuje se k tomu i další. V mém případě je to panická porucha a spánková deprivace. V krajním případě i deprese. Ale o tom zase někdy jindy.

A jaké předsudky o obsedantně kompulzivní poruše mi vadí? Jedna z věcí je to, že "OCD má dneska každý"... A to pak jedete tramvají a slyšíte někoho říkat: "Prosimtě srovnej si to, trápíš moje OCD." ... "Normálně vždycky kontroluju dvakrát, jestli jsem zamkla. Mám asi OCD.". OCD trpí asi 2 % obyvatelstva a vím, že si lidé mohou říkat, co chtějí. Ale já jsem nerada, když se název této nemoci zneužívá jako často používaný výraz, protože ti lidé si vůbec neuvědomují, jak strašně nepříjemné dokážou tyto obsese být a jak hrozně se člověk dokáže cítit. Jak neodbytný tlak a napětí musí člověk s touto nemocí každý den snášet. Stejně tak si spousta lidí myslí, že všichni lidé s OCD si myjí stokrát za den ruce a chovají se jako Dr. Monk. Ale jak už jsem řekla na začátku článku, u každého se nemoc projevuje specificky. U někoho si hned všimnete, že je něco jinak a někoho můžete znát roky a nikdy se nedozvíte, že nemocí trpěl. Poslední věc, která se mi moc nelíbí, je myšlenka, že lidé trpící OCD jsou autisté. Je pravda, že někteří autisté a lidé trpící Aspergerovým syndromem mají projevy OCD. Neznamená to ale, že každý obsesivní člověk je autista. Autismus je mnohdy těžké diagnostikovat, hlavně pokud se jedná o lehkou formu a je často zaměňován za jiné nemoci, jako právě OCD, sociální fobie, úzkostná porucha. Lidé s OCD jsou někdy zaměňováni za autisty kvůli svým rituálům a kvůli tomu, že někteří mohou mít problém s komunikací s okolím a se socializací. Ale to především kvůli tomu, že mají strach z odsouzení, kvůli svému chování. A ne kvůli tomu, že by to byla jejich vrozená součást, jako je to u autismu.

Doufám, že článek má hlavu a patu, a že jsem někoho neunudila k smrti jeho délkou. Myslím ale, že o psychických problémech by se mělo mluvit veřejně a lidé by se za ně neměli stydět. Nejhorší totiž je, když je na to člověk sám. A já vím, o čem mluvím. Zároveň vás prosím, neodsuzujte lidi na první pohled, protože nikdy nevíte, čím si prochází.

Mám tu některého čtenáře, který trpí OCD nebo jiným psychickým onemocněním?

Pokud by tu byl někdo, kdo by si potřeboval promluvit a nemá s kým, klidně mi napište na topoftheworld@email.cz. Ráda si vás vyslechnu.

Vaše "taktrochušílená" Ginger White

Lidské chyby

4. července 2019 v 16:58 | Ginger White |  Téma týdne
Lidské je chybovat,
správné je odpouštět.
Lehké je slibovat,
těžké je opouštět.

Dívat se za obzor,
skutků svých litovat.
A dávat vždy pozor,
nechtít už chybovat.

A noci bez spaní,
a hlučné myšlenky,
a radost se straní,
dna každé pálenky.

Každý je sám sobě
největší soudce.
Dojde k žalobě
zavrhne srdce.

A i když právo na chybu
každý člověk má.
Dojde k rozsypu
ten, co těžké svědomí zná.

Kam dál